100+1 Proč: Proč je dobré klást si otázky?

Přemýšlela jsem nad novou sérií článků, kterou nazvu asi 100+1 Proč. :) Nebo 100+1 odpovědí. Ještě nejsem rozhodnutá. :D Každopádně v článcích půjde o obojí. No a výsledkem by měl být přesně sto a jeden článek plný odpovědí na otázky. Ať máte co pročítat u ranního kafe, nebo když čekáte v kavárně na schůzku.

Co mne vedlo k tomuto "projektu"? Otázky a odpovědi. ;) Otázky které si klademe, odpovědi které hledáme, někdy nacházíme a jindy na ně marně čekáme, ale které zpravidla vždycky přijdou, pokud si na ně jen dokážeme počkat. Víte co mi připadá děsně fascinující?

Že většinu odpovědí (i když otázky klademe druhým, nebo životu) velmi dobře známe my samotní.

Taková hrozně zvláštní věc, která podle mne funguje úplně stejným způsobem, jako když říkáme, že něco nejde a umíme k tomu vysolit dvěstěpadesát tisíc argumentů. :) Totiž existuje nejde a nejde, stejně jako nevím a nevím a z 90% jsou ona nejde a nevím spíše "nechci se snažit o změnu a raději nechci znát odpověď". Fígle našich myslí. Někdy jen proti světu a druhým, jindy proti nám samotným, což nám do života vnáší spíše víc kontraproduktivity a cyklení se v bludných kruzích. Ale každý bludný kruh jde přetnout. Stačí jen chtít, nebát se ptát sám sebe - ani odpovědí, které mohu nalézt.

Čistá a jednoduchá otázka znamená posun kupředu, v jakýchkoli ohledech.

Vezměme si děti. Ptají se. Na všechno. Pořád. A odpovědi na otázky je rozvíjí, motivují, díky nim rostou v duševním ohledu. Další věc, kterou mají dospělí trochu jinak... A je to škoda. Protože být dospělým neznamená mít všechny odpovědi. A pokud snad kdo ten pocit má, je jisté, že se v životě už nikam dál neposune.

Dospělost přináší lenost, únavu a čas okupovaný prací. To jsou možná ty důvody, proč se méně ptáme, až nám nakonec ony odpovědi připadají stejně zbytečné, jako jejich hledání. Jenže pokud nemáme odpovědi, nemůžeme na jejich základě upravit realitu k vlastnímu prospěchu, což nás vrhá hlouběji do nespokojenosti a ještě většího přesvědčení, že žádné odpovědi (potažmo žádné východisko, nebo šance na změnu) stejně není. A i kdyby bylo, tak na něj prostě není čas a jeho hledání je moc pracné a tak dále a tak dál... až jsme po uši ve výmluvách a tam, kde vlastně nechceme být.

Ale tak to být nemusí.

V otázkách a odpovědích je podle mně obrovská svoboda i velikost osobnosti, která se rozvíjí, pracuje na sobě a umí dosahovat úspěchu v těch oblastech, ve kterých si jej přeje mít. Ať už jsou to vztahy, vlastní seberozvoj, nebo práce.

Takže otázky jsou super. Právě proto, že vedou k tomu, co je ještě lepší - a to jsou odpovědi, které znamenají znalost a aplikovaná znalost nás posouvá dál. Takže se v příštích článcích (100+1 Proč) budeme posouvat vpřed. Někdy se budeme motivovat k zamyšlení, jindy se budeme spíše bavit tím, jak jsou některé odpovědi legrační a triviální, abychom odlehčili a uvědomili si, že někdy se trápíme úplnými zbytečnostmi. A tak. :)

Vůbec nemám páru, jestli se mi samotné podaří dát do kupy 101 témat, ale vzhledem k tomu, že mi v té hlavě pořád vrtá něco nového, snad se mi to podaří dotáhnout do finále. :) A samozřejmě, ráda bych, abyste se zapojili! Pokud máte nějakou zásadní otázku, kterou je podle vás třeba rozebrat, nebo by vás prostě jen zajímalo, jak se s ní poperu, určitě mi jí napište. :) Nemůžu slíbit, že se dostane na všechny vaše náměty, ale ty nejzajímavější (nebo ty, které mě osobně nějak osloví) ráda hodím na papír. (Blog). :)

Těším se na vaše náměty i komentáře, ať už na blogu, nebo na sítích. Využít můžete i kontaktní formulář níže, pro rychlou zprávu. ;) J.

[si-contact-form form='3']