Lovci mamutů a feministky
Další drama dnešní doby: muži versus ženy, feminismus versus úpadek mužské mužnosti. V čem je zakopanej pes? Tak já vám to vysvětlím. ;)) V dětství jsem měla hrozně ráda knížku "Lovci mamutů". Asi proto mi utkvěla v hlavě představa, že muž je lovec, dobyvatel a ochránce. Kam se ale dnes tito dobyvatelé a ochránci poděli?? To je samý "nechci se vázat", nebo "maminka říkala", účet v restauraci napůl (v lepším případě, v tom horším ho musíte cvaknout celý vy) - a kdybyste snad opravdu spoléhala na to, že vám otevře dveře, tak si o ně spíš rozbijete hlavu. Kde je galantnost? Dobývání? Úcta? Umřela. S posledním mamutem - a možná ještě s Oldřichem Novým.
Dobře dobře, pomineme li úctu a galantnost, je tu jedna snad ještě horší vlastnost. Nechat ženu, aby mamuta naháněla sama. A chlap si prostě jde na pivo, nebo potřebuje víc volnosti, nebo nežije bez svých kamarádů.. na úkor ženy, která má ruce vytahaný jak lijány. Nákupy, vaření, péče o děti, škola, školka a obíhání učitelek.. ruku na srdce, kolik z toho všeho udělají muži? Pomálu. Jsou unavení z práce. Z práce do které ženy chodí také. Kde se stala chyba? Tak je to sice trochu otázka typu slepice nebo vejce. Ale já jsem si na ni našla teoretickou, nad sluuunce jasnou odpověď. :)) :D
Muž odjakživa lovil mamuta, dělal fyzicky těžší a náročnější práci. Tím logicky uspokojoval svou mužskou přirozenost, a z tohoto důvodu (stejně jako z důvodu opravdové zaneprázdněnosti) neměl problémy se svým pocitem mužnosti. Nepotřeboval o tom polemizovat, filozofovat, ani hloubat - protože to žil. Lovil, zabíjel, porcoval a nosil domů. - Byl mužem. Když donesl a odvedl svůj díl práce, nastoupila na scénu žena. Tedy žena, v jejíž ženskosti spočívalo čekání na muže. Úprava donesené kořisti, hlídání ohně a jeskyně. Práce byla tak nějak férově rozdělená a nikdo netrpěl ztrátou identity. Bohužel, pozice ženy je jaksi od přírody riskantnější. Protože když se něco stane s mužem - nedejbože uteče za jinou samicí - je odkázána zemřít hlady. A tady přátelé, je zakopaný pes. Selhání mužského faktoru. :P :)
Součinností nespolupráce z jedné, druhé, či obou stran, nám ženám vzniklo dilema "co si počnu bez muže"? Není li muže, není mamuta a nezbývá, než se ho učit ulovit sama. A tak se ženy učily.. a učily.. až to nakonec zvládly - a některé lépe, než muži samotní. Protože být ženou neznamená neumět ulovit mamuta, ale umět dělat ženu muži a případně se přizpůsobit, pokud muže není. Samozřejmě od mamutů dodnes, celkem dost let uběhlo. Zatímco se žena učila, muž jí kladl do cesty překážky jako nerovnost v dosažení vzdělání, nebo určitých pracovních pozicích. Muž si prostě stále myslel že žena je ŽENA od toho, aby seděla v jeskyni a čekala na muže. Ale to se hrozně pomýlil v chápání ženství. Ženství totiž nespočívá ani v neschopnosti, ani v nedostatku inteligence či učenlivosti. Ženství spočívá ve schopnosti být muži ženou a dohromady tvořit efektivní tým. :)
Bohužel, samotné "být muži ženou" je v moderním životě málo - a to si ani dnes mnoho "lovců" neuvědomuje. Naopak. Zvykli si, že žena je velmi učenlivá. Že dnes uloví mamuta, obstará děti i domácnost - a tedy muže netřeba. A to muž bohužel často rád. Na druhou stranu, ztrácí svůj pocit mužnosti, a začíná mít komplex z feministek a svého nedoceněného mužství. Ale co by vám logicky dávalo větší smysl, jako nalezení východiska? Ubrat z toho, co ženy umí, zvládnou, dokážou a stát se tak omezenými a závislými - nebo přidat v tom, co může dokázat muži, ukázat statečnost, odvahu i zodpovědnost a postavit se mezi ženu a mamuta? Zaštítit vlastním tělem, dopřát ženě odpočinku, pochopení, méně starostí a užívat si zpět své slávy bojovníka. Bohužel, dnešní muži by si rádi užívali slávy bojovníka, ale také se v restauraci dělili o účet fifty fifty, a kdyby se nedejbože o ženskou měli starat - tak je pro ně pomalu zlatokopkou. Ale víme dávno, že nikdo nemůže mít všecko. Buď má svou mužnost a zodpovědnost, nebo má volnost a "easy life" - ale pak si není nač stěžovat.
A tak přátelé, feminismus (dle mého názoru) vznikl v podstatě z donucení a jako vyjádření vzdoru vůči muži, který se odjakživa považoval za pána tvorsva, ale jako skutečný pán a vůdce - si to moc pod kontrolou neudržel.. Pardón. Nemám nic proti mužům. ;) Mám je ráda. A to zejména ty, co jsou mužní, netrpí komplexy a syndromem čtyřicetiletých chlapečků, kteří potřebují vodit za ručičku. :P
Howgh. ;)
P.S. - S rezervou!! ;))
