5 důvodů proč je super cestovat sám
Jo, často cestuju sama. V pěti případech z deseti, když jedu navštívit naše na severu. (Protože Nunymu vyhovuje přesně těch 5 z pěti absolvovat se mnou.) V pěti případech z deseti, když jedu k moři. Protože za A) Nuny nemá vedro, moře a válení rád. Za B) ne ve všech případech můžu sladit svoje volno, s volnem někoho dalšího. Většina lidí prostě jezdí na dovolenou jen v období prázdnin, zatímco já ráda cestuju mimo turistickou sezónu a bez cestovek. Je to levnější. Praktičtější. Efektivnější.
Prostě kdo mě sledujete dýl, určitě už víte, že často cestuju sama. a mám to tak ráda. A má to tak rádo i moje okolí, který je nadšený, že ne každej "vejmysl" musí absolvovat se mnou. :)) Čemu už ale většina z vás nerozumí, (alespoň tedy podle těch, co se nebojí klást mi podobné otázky :)) je "co tam jako na těch cestách sama dělám, jaktože se nenudím a co mě na tom baví" ?? Bože, co? No všechno! :) A cože dělám? No užívám si! A aby se mi to podařilo ještě o něco lépe vysvětlit, mám pro vás 5 bodů, proč je super cestovat sám.
1. Když něco spletete, nikdo vám nenadává
Už potřetí jste spletli cestu i když koukáte do mapy, dvakrát odbočili špatně, i když našlapujete přesně podle mobilní navigace a bolí vás nohy? Nevadí! Plány se vinou jen a jen podle rytmu vaší vlastní taktovky. Nikoho neznervózníte, s nikým se nebudete dohadovat kudy se mělo nebo nemělo jít, nikomu nebude vadit že si chcete na půl hoďky sednout. Takže si sednete, sníte sváču a pak v klidu vyřešíte problém. :))
2. Z výletu si odnesete víc, když jste na něm sami
S partou kamarádek asi proberete víc "důležitostí, vypijete víc vína, navštívíte klub do kterého byste sama nevlezla :)) Ale sama líp nasáknete místní atmosférou. Jak voněl místní vzduch, jak chutnala ryba v přímořské restauraci. Jakou barvu měly střechy městečka, na které jsi shlížela z hradeb, na který ses sama vydrápala. :)) Prostě člověk se líp soustředí, líp vnímá a zapamatuje si věci, který by mu v partě unikly.
3. Rozvinete vztahy sami se sebou
Že je to blbost? Vztah sama se sebou... ? Ani trochu. Člověk má s okolím takový vztah, jaký má primárně k sobě samému. Umíte být sami? Pak pravděpodobně umíte i naslouchat druhým. Dokážete být sami se sebou, o samotě? Pak pravděpodobně ani v životě a mezi lidmi, nebudete z konfliktů a těžkých situací jen tak utíkat. Upřímnost člověka začíná v jeho vlastním nitru, k sobě samému. A právě o samotě, (kdy snad můžeme čelit dotěrným myšlenkám, které se nám daří v životním rychlo-běhu i plašit) můžeme být sami k sobě nejupřímnější. Což se následně projevuje i ve společnosti druhých a schopnosti být upřímní i k okolí.
4. Poznáte nové lidi, naučíte se nové poznatky
Jen díky tomu, že jsem na posledním výletě byla sama, navázala jsem přátelství s korejskou studentkou fotografie a holandskou cestovatelkou, pracující v sociální sféře. A světe div se, i ony cestovaly samy. :) Díky diskusi s novými přáteli jsem přišla na spoustu nových poznatků. Třeba jak se žije mladým lidem v jižní Korei, nebo co si myslí Holanďanky o Belgičanech :))
5. Naučíte se rozhodovat sama za sebe
Což snad každá aspoň trochu umíme, ale na podobných cestách si člověk víc uvědomí svou autonomitu a nezávislost, jako osobnost. Víc se ubčí spolehnout sám na sebe. A víc si uvědomuje, že za špatná rozhodnutí si sám a na vlastní kůži i sklidí výsledek. Podobný trénink by spoustě lidí opravdu neuškodil, co myslíte? :)
Prostě čas od času si někam vyrazit jen sama, má na mne blahodárný vliv. :) Víc si odpočinu. Srovnám myšlenky. Užiju si všechno tak jak chci já, aniž bych se musela někomu přizpůsobovat, což má oproti běžnému životu a jeho možnostem, ukrutně relaxační účinek. :D A pak se zase vrátím a pustím se do věcí tak, jak jsem je nechala ležet.
Co vy? Je pro vás běžné cestovat sám (sama) ? Těším se na komenty! :)
J.
Mám ráda dobrovolnou samotu, ale být sama, protože nikdo nechce být se mnou, z toho je mi smutno
Co to zkusit otočit a být tu pro ty, se kterýma nikdo nechce být? Je spousta lidí, kteří uvítají návštěvu i pomoc. Domovy seniorů, dětské domovy, „přistěhovalci“ ve městech, kteří nechali své přátelé doma… Spousta lidí je sama, jde jen o to se s nimi najít, sejít, nebo být ochotná stát se tím kdo dává, než tím kdo čeká a nedostává. <3
Jani, krásná myšlenka, navštívit třeba lidi v domovech seniorů, podle mě jsou nejvíce osamoceni a stát na tyto lidi myslí nejméně. Já když někde cestuju sama, krásně zrelaxuju, dávám se do řeči s lidmi, které bych možná neoslovila, kdyby nás bylo víc. Někdy si připadám jako moje babička z vesničky z Jižní Moravy, a to mi dřív přišlo srandovní, že debatuje s každým v autobuse. Určitě je lepší cestovat sám než s někým, s kým Ti třeba není až tak dobře. Plno lidí to nechápe, jak můžeš jet někam sama, přijde jim to nepředstavitelné nebo sama na kávičce, v kině, u mě na pohodu.
Taky ráda občas vyrazím sama, nikdo mi aspoň neříká, že jsem něco fotila už minimálně pětadvacetkrát. Ale zas mi chybí to momentální sdílení zážitků s někým. Ale určitě to má něco do sebe a někdy si zas nějaký výlet ráda vychutnám sama :)
Naučila jsem se být sama až nedávno. Pořád jen děti, partner, rodiče, všichni to známe. A pak když jste sama, tak si říkáte co mám dělat? Připadala jsem si zbytečná, nudila jsem se. Ale naučila jsem se to. Zatím nikam moc nevyražím, ale maluji a čtu si, mám čas na dokumenty, které všem přijdou divné. Umím si lehnout k vodě a pozorovat mraky a říkat si, který se čemu podobá.