Tak není to žádné dogma, samozřejmě. Stejně jako není muž jako muž. Ale z globálního hlediska - v některých věcech se vyplatí být jako chlap. Neříkám, že mají jednodušší život. Každopádně, určitá míra větší jednoduchosti tam je :)) a my bychom se z ní měly inspirovat. Tedy alespoň pokud chceme být v životě o něco šťastnější a klidnější.
No a proč tedy chlapi ve štěstí vedou? Čtěte:
Ke spokojenosti jim stačí pivo a kámoš.
Nebo pivo a telka. Nebo pivo a gauč. Mužské štěstí zjevně umí být hodně nenáročné. :)) Nepotřebuje hlubokomyslné debaty u svíček, speciální kurzy tantrických masáží, ani podrobné vyprávění o tom, jak se dnes měli a co dělali, včetně počtu návštěv toalety. Ženy jsou jiné. Jejich potřeby jsou jiné. Ale určitě by nám neškodilo se podobnou jednoduchostí inspirovat. Trošičku. ;) Čím menší jsou lidské nároky na štěstí, tím snazší je štěstí dosáhnout. Už vůbec se nevyplatí nechat se podobnou „jednoduchostí“ rozčilovat a načínat debaty se slovy: „Jak jenom můžeš..“. Holky, zjevně úplně normálně. Takže – zkusme to nápodobně.
I když se pohádají, nedělá jim problém do hodiny usnout.
Zatímco my jsme schopné brečet do polštáře ještě dvě hodiny a pak nespat celou noc. Možná to způsobují i otázky typu: „Jak mohl, jak může, co tím myslel, co bude dál..“ No ženy, odpověď na naše otázky se dá velmi zjednodušit: Mohl, může, nemyslel tím nic víc, než co řekl a nad tím co bude dál vůbec nepřemýšlí, protože už to zjevně nechal plavat. O čemž svědčí i spokojený spánek.
I v tomto se můžeme nechat inspirovat a mít jednodušší život.
Neřeší budoucnost do pátého pokolení.
A ženský chtěj mít zpravidla (a co nejdříve) jasno, zejména ohledně budoucnosti, a to čím více dopředu – tím lépe. Samozřejmě budoucnost je důležitá a její plánování rovněž, ale opět: trocha toho chlapského přístupu nám vnese do života o něco větší klid. Jednak stresujeme s tím, že MUSÍME vyřešit neřešitelné, (jako trable našeho pravnoučete v roce XY, když my už jezdíme na kolečkových křeslech poháněných sluneční baterií) a za další, i kdyby to řešitelné bylo, je dost možné (ne li nad slunce jasné) že pro kvalitu současného života to nemá význam. Nechme pravnoučata ať si řeší své, a případně jim pomozme, až to bude třeba. (No, o reálnosti podobného nebudu dále polemizovat) :))
Napříč tomu chlap řeší problémy většinou až ve fázi, kdy nastanou. A někdy ani to ne :)) Neříkám jak moc to je či není správné, ale zaručeně to ušetří spoustu starostí předem.
Nedělají si starosti jak moc je (nebo není) uklizeno.
A to ani když má přijít návštěva. Prostě domácnost je v běžném stavu, který se vám oběma většinou zdá dostatečný pro život, takže proč najednou vytvářet paniku, že má někdo přijít. Nenapadne ho, že by měl utíkat přemýt okna, protože co kdyby je návštěva zkoumala lupou. Nebo utírat spodní stranu stolu, co kdyby se tam někdo schoval. Nebo leštit všecko nádobí tak, aby jeho záblesky návštěvě oko vypíchly. Jako jo, pořádek je fajn, ale čeho je moc, toho je příliš. A přeci jen, návštěva není inspekce (většinou) ;)
Když něco chtějí říct, tak to řeknou.
Když nechtějí, tak mlčí. Zní to až podezřele jednoduše, ale nenechte se mýlit – pro ženy je to někdy neskutečná složitost. Bohužel, zátěžový test typu: „Zkus uhádnout proč jsem naštvaná“ fakt nefunguje. Chceme li si zjednodušit životy - pokud něco chceme říct, řekněme to. Tato pravda má dokonce dvojnásobný efekt. Zjednodušíme tím život nejen sobě, ale i druhému. :)
No vida. Nejsou ti muži inspirativní? :)
1 comment