7 věcí, které pohladí po duši

V poslední době jsem nějaká těžce sentimentální. Fakt nevim čím to je. Že by věkem? Nebo mne dojímá ten zvláštní pocit sladkobolného štěstí? Štěstí ze vzpomínek, které se mísí s lítostí, že se nedají zažít dvakrát. Štěstí, které nazývám štěstím i s okamžiky méně šťastnými, což je hrozně osvobozující. A do toho léto a prázdniny, což je k sentimentu snad ta největší pohnutka. :)) Tedy alespoň u mně.

Takže si užívám pár dní u rodičů (kterým jsem už dávno přestala říkat dovolená, protože se pokaždé vracím do Brna zhuntovaná jako pes :))), již po několika sté se cpu ovocným koláčem a nechávám přicházet "ty vzpomínky" (od těch koláčů), když jich bylo teprve jen pár desítek. Vlastně takový prima námět na článek, který jsem nazvala 7 věcí, které pohladí po duši.

Borůvkový koláč

Protože borůvkový koláč se pojí s babičkou, která ho umí nejlíp na světě. A babička se pojí s prázdninami, létem, volnem a tím vůbc nejkrásnějším obdobím v dětském životě. Protože tak dobrý borůvkový koláč prostě samy neupečete, ani kdybyste se roztrhly. Není v něm totiž ta babiččina láska a životní moudrost.

Letní déšť

Který je důvodem utíkat. Utíkat abyste nezmokli, nebo alespoň nepromokli na kost, zanechat všech venkovních činností, zklidnit se a "stáhnout" se na zastřešenou terasu, kde se posadíte na houpačku. Nebo rovnou do postele s knížkou. Jako dítě jsem letní děšt neměla ráda. Spousta činností se totiž pojila se slovy "až přestane pršet", což mne nesmírně omezovalo. Dnes ho miluju. Právě proto, že tak nějak "legalizuje" možnost zpomalit, nebo se až zastavit a třeba se svalit do peřiny s knihou.

Knížka

Patří k těm nejlepším okamžikům. Dobrodružství na papíře. Vůně toho papíru, který jako by za letního deště voněl ještě intenzivněji. Plátnem potažené díly Káji Maříka, který učil Zdeničku běhat bosky. OH! (Ano, právě teď mne probodla další vlna emocí :))

Babiččino objetí

To ze včerejška. To objetí, které vám připomíná že svět má pevné základy, které se nikdy nezhroutí, i kdyby jste měli pocit, že se vám země třese pod nohama.

Maminčina kulajda

Na kterou si pravidelně berete recept, zatímco ji "na hulváta" dlabete lžící z hlubokého talíře. A mamka dělá, že se jí ptáte poprvé, a s radostí vám opět popisuje jak rozmíchává mouku ve smetaně, šťastná, že vám chutná. Ten recept si samozřejmě nenechávám vyprávět proto, že bych ho zapomněla. Je to spíš nějaká forma vyšší pochvaly mamčiného kulinářského umění a hrozně mě baví poslouchat, jak to vypráví.

Vůně kávy

Protože káva = siesta. A kdo by nemiloval siestu? :)

Louky a lesy po dešti

Louky a lesy zalité sluncem. Louky a lesy, zlaté a zelené, mokré i žhnoucí a tak zářivé, jak mohou být jen v létě.

Achjo. Achjo. To je krása. Koukám, že venku přestává pršet. Takže já využiji posledních pár chvilek k rozplývání se v sentimentu a pak asi vyrazím něco dělat. A nebo někam na výlet. :) Pa :*