"Život je cesta." Hláška velmi profláknutá, žejo. A dnešní článek bude hlavně o tom, co ta cesta znamená pro blog Jsem žena. Pro tento blog. A pro mne.
K jeho sepsání mne vlastně inspirovala série několika momentů... a asi posledních, uplynulých 6 měsíců, ve kterých se několik věcí událo, trochu čí více prosákly i na tyto stránky a já následně sledovala vaše reakce. A protože ty jsou často hodně různorodé, leckdy i mírně tápavé... vznikl souhrn těchto bodů (faktů) o blogu, které vám zprůhlední "vo co mi gou" ;) a o čem je (a bude) i tenhle blog. Tak hurá na to!
1. Blog není časopis
Blog, jako určitá forma internetového deníku, (ať už je jeho obsah ten nejprimitivnější, nebo ten nejsofistikovanější) vždycky vypovídá především o jeho pisateli. Nejde o internetový magazín, který chrlí především placené tipy plné nádherných, naaranžovaných, cizích profesionálních fotek a PR informací, které vždy mluví ve prospěch produktu nebo služby. Všichni víme, jaká pak může být realita, že.
Tento blog je tedy můj vlastní deník o mých, vlastních věcech. Pokud mluvím o produktech, jsou to takové, které jsem minimálně měla v ruce, nebo doma, místa která jsem fyzicky navštívila, věci které jsem vyzkoušela a pokud o nich píšu, píšu tak jak to skutečně vidím.
2. Je o mně
Jak už jsem psala, blog je primárně o tom, kdo jej píše. Ať už do něj otiskuje své know how a profesní rady, nebo jde spíše o lifestyle - životní styl. Veškeré články, které si tu můžete přečíst, jsou mojí součástí. Buď jsou to věci které používám, které miluju, kupuju... Nebo o věcech které zažívám. Hodně článků je taky o tom, co mi "táhne hlavou". Už fakt samotný, že vše zde napsané stojí i padá se mnou, mi dává velký pocit odpovědnosti. Být skutečná. Být pravdivá. K sobě i k druhým. Je to věc, se kterou se v dnešní době nesetkávám velmi často. Možná i právě proto chci, aby minimálně pro toto místo (tento web) byla typická a dalo se na ni spolehnout.
Nedávno jsem se na facebooku vyjádřila k prezidentským volbám. Našlo se hodně lidí, kteří mi to i dost zazlívali a psali, že to sem nepatří. K tomu bych možná ještě ráda řekla, že pokud můžu psát o značce toaletního papíru, která mi nesedla - proč bych nemohla psát i o svém názoru na prezidentského kandidáta? Všechno jsou to moje vlastní postoje. A proto patří i na blog, který je pro mne nástrojem k sebevyjádření.
3. Je to cesta
Stejně jako život. A kdo už po té cestě nějakou dobu ťapkáte, určitě mi dáte za pravdu, že nevede vždy jen rozkvetlým, jabloňovým sadem. Někdy se táhne řádným hnojem. :D :D :D (lol, dobře, nadsazuju) Každopádně cesta je něco, co jednou ubíhá rychle, jindy pomaleji, jejíž úseky se jeden od druhého liší. Někdy prostě jdete tmavým lesem, jindy rozkvetlou loukou a pokud píšete blog, pak se to do něj nějakým způsobem promítne. Do čeho se to nepromítá (nebo by nemělo) je práce. A tu bych si taky ráda držela odděleně. ;)
Dost z vás mi psalo, že je v poslední době nějak málo vtipů, nebo že by si dali nějaký vtipný článek. :) A kdo mě zná delší dobu, ví, že vtipů i zábavy je (a bude) se mnou vždycky dost. Nicméně jsou období, kdy některé věci vnímám jako důležitější. Nejsem automat na gagy. Nechci být automat na gagy. Jsem člověk, který má i spoustu dalších hodnot, priorit nebo jiných věcí na mysli a nechce je upozaďovat.
Nojo, někdy to holt znamená, že si tu přečtete méně vtipů, než jindy. Ale ani vy samotní to přeci nemáte jinak. Teoreticky... mohla bych sem sypat jen srandičky, jen tipy, jen luxusní a vyretušované fotky... ale jak už jsem psala výše, to už by to nebyl blog, ale časopis. Ano, mohla bych to tak dělat, ale to by se vytratila pravdivost i osobní zkušenost - a vlastně osobnost celá. A TO NECHCI.
Ale neboj Božka, i gagy budou. ;) :D
4. Nechci splývat s davem
A vlastně je to jedna z mála věcí, o kterou se nemusím snažit. :D Nicméně to někdy přináší i řadu nevýhod. Nesplývat s davem znamená i nemít benefity, kterých dav využívá. Vysoká čísla, například. Čím specifičtější člověk jste, tím nižší šance je, že potkáte stejně specifické lidi kolem vás. Na druhou stranu je tu mnohem vyšší šance inspirovat více lidí ke skutečné výjimečnosti. A v to doufám. :) Ve vaši výjimečnost a naši společnou cestu s blogem.
Umím dělat věci tak, aby čísla statistik skákala strmě vzhůru. ;) Pokud se budeme bavit například o počtu lajků. Na to ostatně existuje řada marketingových návodů. A marketing, jak víte, tvoří převážnou část mé profesní praxe.
Někdy mě fakt mrzí, že věci skutečné, nikdy nebudou mít tolik pozornosti jako cíleně vypostované týrané zvířátko, denní nálož vtipů hraničící s primitivitou, nebo psaní článků na některá témata i za cenu, že to bude na jedno brdo. (Páč některý "brda" prostě fungujou).
Ale i tohle je prostě realita. Takže ji beru. Respektive neberu a nechci splývat s davem. ;) Odlišuju blog i vlastní osobnost od čehokoli dalšího, včetně práce. A i tu si vlastně pečlivě vybírám podle toho, zda se s ní můžu morálně stotožnit.
5. Nehoním čísla
Již zmíněno. Nehoním čísla - a přesto nejsou špatná. ;) Jakkoli, budu mít mnohem větší radost, pokud se mi (potažmo blogu) podaří shromáždit kolem sebe takový počet lidí, který má na spoustu věcí podobný náhled, obsah blogu jim něco říká a jsou více či méně pravidelnými čtenáři, ne jen klikači na na senzace. :) Věřím a doufám, že za opravdovost se mi opravdovosti dostane. :) Raději než množstevní postování senzací si dám práci s jedním, obsahově kvalitním příspěvkem, který se snažím zviditelnit. Jo, trochu přehodnocuji. To je ta cesta. A snad i nějaký vývoj. Neříkám, že pro mne čísla nejsou důležitá. Co by byl bloger bez zájmu a klikání. Ale jsou pro mne i důležitější věci. Skuteční lidé. Skutečná já. A skuteční vy.
Facebook drasticky omezuje organický dosah příspěvků. To znamená, že ač jste fanouškem, velká část příspěvků se k vám vůbec nedostane. Proto doporučuji fanouškům odebírat novinky z blogu emailem, nebo si na facebooku zapnout upozornění na nové příspěvky. Jak to udělat se dozvíte v článku ZDE.
6. Fotím mobilem
Jsem vlastníkem zrcadlovky, několika objektivů, stativů, světel, kompaktního fotoaparátu s výměnnými objektivy - a na sociálních sítích i blogu mám 80% fotek cvaknutých mobilem. Důvodem je technická, praktická i časová (ne)náročnost a taky chci prostě rozlišovat mezi prací (kdy se odvažuji nazývat se fotografem) a blogem (potažmo sociálními sítěmi), kde si dopřávám luxusu zachytávat každodenní momenty tím, co mám hned při ruce a neváží to 3 kila. :D (mobil).
Jedna věc je pracovat na zakázce, kdy je prioritní zpracování fotografií, což vyžaduje spoustu času, "štelování", nasvěcování, dalších úprav v počítaci - a jiná věc je sdílet se s čtenáři, kdy je pro mne prioritní si napsat (a vyfotit) jaký má kdo dneska kafe, spíš než si hodinu aranžovat hrnek a další ancábl kvůli jedné fotce. :))
Každopádně, i focení mobilem mě děsně baví a myslím, že se s tím dá hodně kouzlit. Nicméně, kvalita obrazu nemusí být vždy nej-topovější, ale ani to prostě někdy nemusí být tou nejzásadnější věcí.
7. Chystám novinky
Vůbec se nebojte, že by s vývojem přicházela i nuda! ;) Naopak, mám rozjednaných několik nových spoluprací, díky kterým bude opět víc příspěvků do rubriky cestování / navštívila jsem, více kosmetických recenzí, své stálé místo tu mají citáty a vtipy, kterým jsem vyrobila novou fasádu ;)
1 comment