Ze zákulisí blogování: Blogeři a placené spolupráce. Dá se influencerům věřit?
Už nějakou chvilku sleduji různé debaty , které probíhají na dvou frontách. Blogeři a placené spolupráce. Na straně jedné je čtenář a spotřebitel, který váhá, zda se ještě dá influencerům věřit. Řeší se transparentnost v placených spolupracích, otevřené přiznávání barterů i placených partnerství, nebo jak a co (ne)tagovat. Na straně druhé je marketér nebo firma, versus bloger. Partneři, mezi kterými občas rovněž narůstá napětí, ve kterém každá skupina hájí úplně jiné zájmy. Marketér myslí na produkt a společnost, kterou zastupuje. Bloger na svou nezávislost a čtenáře, kteří mu důvěřují.
Při pročítání podobných diskusí jsem narazila i na článek německé blogerky před soudem, který mi přišel už lehce absurdní a vlastně skvěle ilustroval momentální situaci všeobecného zmatení. Otázky vyvstávají na všech stranách a tak jsem si řekla: "Oukej, je čas se vůči tomu všemu nějak vymezit a udělat si vlastní názor."
Dá se influencerům věřit?
Nemá bloger dělat svou "práci" zadarmo?
Má právo tomu vlastně vůbec říkat práce, když jde o koníček?
Označovat, nebo neoznačovat placené spolupráce?
Je reklama klamání spotřebitele / fanoušků / čtenářů?
Samozřejmě, nemůžu plošně odpovídat za všechny, ale minimálně sama za sebe jsem si v tom udělala jasno. A pro inspiraci, posílám dál.
Kde se z koníčku stal byznys
Ano, blogování začalo jako koníček. Právě proto si jej čtenáři oblíbili, protože věděli, že ač se zde často objevují různé produkty, mohou čekat objektivní názor na ně, nikoliv placenou reklamu. Ale z toho, co začalo jako koníček, firmy udělaly byznys. Zejména svým zájmem o to být vidět spolu s influencery a kupovat si reklamu. Určitě všeobecné jasnosti nepřidá fakt, že někteří blogeři skutečně jsou ochotni splnit veškeré podmínky firem jen aby dostali zaplaceno, nebo měli produkty zdarma. Bohužel, i mezi influencery je pár těch, kterým se věřit nedá a proto na scénu nastupuje označování spoluprácí a transparentnost. To je ta možnost, kde se bloger sám může jasně vymezit vůči těm, kteří vymezeni nejsou, nebo mají co skrývat. Označení spolupráce totiž může způsobit, že se sdělení stane absolutně nevěrohodným. Je hned mnohem víc znát, zda bloger píše opravdu svůj názor, nebo jen "pěje podplacené ódy".
Tady apeluji na blogery. Myslete na své čtenáře. Nenechte se koupit. Pokud se vydáte touto cestou, stejně se to otočí proti vám, protože tímto sami podrýváte podstatu blogování a to, proč by vás někdo vůbec měl sledovat. Je rozdíl mezi blogerem a online magazínem, který mezi články chrlí i PR a reklamní sdělení.
Když je hobbysta úspěšnější než profík
Fakt mě fascinuje fakt, jak jsou někteří blogeři dobří ve zpracování příspěvků, komunikaci s publikem a předávání sdělení. Dalo by se říct, že někteří blogeři toho ve svých dvaceti zvládnou víc a na mnohem profesionálnější úrovní, než lecjaký ostřílený markeťák středního proudu. A když je někdo tak šikovný, věnuje tomu tolik svého volného času, dokáže vyprodukovat něco, co obohatí jak čtenáře tak firmu a ještě si v tom udržet fér jednání, proč by se měl bránit tomu, dostat za to zaplaceno? Práce a koníček se nevylučuje. Naopak. Já sama jsem si vždy přála živit se koníčkem. Vy ne?
Tento názor mám tím spíš, když si představím firmu se statisícovými obraty měsíčně. Takovou, která by dala za reklamu svého produktu, například v tištěném časopise se stejným číslem nákladu, jako je měsíční návštěvnost blogu, kolem 15ti až 150ti tisíc. A blogerovi by měla říct, že on to přeci dělá za radost z blogování? Stejně absurdní je zaplatit blogerovi tisíc korun, dát mu rtěnku a čekat, že si za to může nadiktovat počet slov, klíčová slova, počet linků, anchor texty, počet obrázků a postů na sociálních sítích, včetně podmínky, že recenze musí být pouze pozitivní a v případě, že vám něco vadí, napiště radši o něčem jiném.
Ano, situaci jsem hodně zjednodušila a často v tom je mnohem víc složitostí. Co chci říct je, že všechno by mělo mít nějakou vyváženost.
Top 5 blogerů, které musíte sledovat
Top listů a komunit se tvoří opravdu hodně. Já vám žádný nedám. Ať už jste firma, nebo čtenář, vždy je to o tom najít si někoho, kdo je vašemu srdci blízký. Někdo, s kým se umíte stotožnit, komu dokážete fandit, kdo vás inspiruje, nebo vás něčemu naučí. Čtenář i fanoušek si vybere podle sympatií.
Firma by měla vybírat i podle toho, jaké má bloger reálné etické zásady, jak se jí líbí zpracování placených spoluprací, jejichž označování slouží ve výsledku k dobru všech.
Můj osobní, etický kodex blogera
- Dlouhodobé barterové spolupráce si vybírám jen takové, kdy mne společnost, služba nebo produkt skutečně osloví, sedne si s mým vkusem, názorem, a jejichž firemní, nebo produktová filozofie se nevylučuje s mými zásadami.
- Přijímám jen tolik dárků (barterových spoluprací) kolik stihnu reálně spotřebovat.
- Krátkodobé bartery nevyhledávám, ale občas se seběhnou. Spíše než jednorázové barterové spolupráci, dávám přednost jednorázové spolupráci placené.
- U placených spoluprací si nenechávám sáhnout na možnost svobodné volby a objektivního názoru. Placenou spoluprací si firma kupuje mou pozornost a můj čas (který věnuji recenzi, návštěvě, práci na psaní článku a pořízení fotografií), nikoliv předem daný, konkrétní názor.
- V případě, že chce firma umístit reklamní sdělení, které odpovídá především její vlastní definici, ráda tak učiním. Takováto sdělení jsou vždy označena jako reklama a podléhají placené spolupráci.
- Tiskové zprávy firem, jejich vlastní texty, fotky a jiná sdělení je možné publikovat pouze v případě, že jsou jasně označena jako reklamní sdělení a odlišena od osobního stylu psaní blogu.
Osobně to vidím z obou stran – jsem blogerka a zároveň pracuju jako copywriterka, takže vlastně markeťačka. A za mě jsou spolupráce v pořádku, pokud jsou upřímné a souvisí s tím, o čem bloger píše. Jinak to nemá smysl ani pro něj, ani pro tu firmu. Nesouhlasím s tím, že to jsou firmy, kdo z blogování udělal „byznys“ – sami blogeři se snaží svoji práci zpeněžit i jinak než spoluprácemi. A proč ne, jak sama píšeš, věnují blogování spoustu času a řada z nich je na vysoké úrovni.
Souhlas, v podstatě. :) Tím, že z toho udělaly byznys firmy, jsem myslela hlavně to, že kde není poptávka, není nabídka. A firmy poptávají reklamu. Proti byznysu a práci koníčkem nemám ani slovo, naopak. Jen myslím, že je fajn nazývat věci pravým jménem, dávat jim jasný definice a neplést si pojmy s dojmy. A transparentnost v označování placených & barter spoluprací tomu může pomoci na všech stranách.
Moc pěkně napsaný članek, ráda bych něco dodala, ale myslím, že není co. Podle mě podávat spolupráce nějakou formou, která odpovídá a nepůsobit zaprodaně dokáží jen blogeři, kteří se opravdu s produkty ztotžňují. A pak to jde dost vidět. Myslím, že nemusí vkládat pouze své peníze na to, aby čtenářům podali informace o produktech apod.
Pěkně napsané, chvíli jsem si taky říkala, co vlastně můžu těm influencerům věřit. Ale je to prostě o tom, jak se celkově prezentuje a jak ho „znám“ z minulosti.
Ta transparentnost by věci hodně usnadnila. A ti nejlepší s transparentností nemají problém, co sleduju.
článek se mi moc líbil, co mě vadí více než placená spolupráce ( tu považuji za správnou) mi vadí, že blogerky u soutěží na Instagramu chtějí označit bezpočet stránek a přátel, pak je další soutěž a z několika set soutěžících vyhraje jedna z těchto kamarádek (blogerek)
Tak to je hodně smutný. Na podobný „blogerky“ bych se asi vykašlala jako první. :-/