Blogerovo dilema; aneb proč zas obracím vše naruby
Psaní blogu není věc až tak úplně lehká, jak by se snad mohlo zdát. Člověk by měl mít co říci. Abyste měli co říci, musí vaše duše mít nějaký vlastní, vnitřní obsah. Je pěkné psát si sám pro sebe, ale většina blogerů přeci jenom chce, aby tento obsah byl poutavý i pro druhé. A tady se začíná odehrávat malé, blogerovo dilema. Více řádků pro to, aby se setkaly s co nejširší odezvou, nebo pro vlastní realizaci a přidanou hodnotu i za cenu, že jednotlivé příspěvky nebudou až takový boom?
Osobně se mezi těmito dvěma póly snažím nějak rozumně balancovat, ale čím víc je jiné práce, tím méně času je na "hlouposti". V posledních týdnech (ne-li měsících) se v myšlenkách hodně zabývám minimalismem. Co všechno skutečně potřebuji k životu a co je více méně zbytečnost?
Čas i prostor je pro mne s přibývajícím věkem stále dražší a cennější komodita, kterou nechci plýtvat.
Chci si pečlivě vybírat lidi, aktivity, nebo produkty, do kterých mi stojí za to investovat svůj čas, nebo peníze. Nechci se obklopovat zbytečnostmi. Nechci se snažit zapůsobit na kohokoli ničím, co bych měla vystavovat na odiv. V kontrastu s dnešní dobou, zaměřenou na masovou konzumaci, vyzdvihování luxusu, krásného vzhledu a majetnictví, mi v hlavě rezonuje věta Unicefu:
Za 300 korun měsíčně můžete zachránit až dva lidské životy. Dva životy jako je ten můj. Stejně důležité pro ty, kteří je vlastní.
A tak už po několikáté obracím "svetr" naruby. :)
Dělám to vlastně stále dokola a pokaždé k němu připletu novou část. Někde něco upářu, nebo opravím... a tak zdokonaluji své vlastní dílo. Psaní blogu je pro mne jeden takový "svetr". Je pro mne hlavně o hledání a upřesňování si směru krasojízdy, třídění hodnot a priorit, o osobním rozvoji. Psaním sama objevuji spoustu věcí, které by možná nedostaly šanci probojovat se na povrch, až k centru mojí pozornosti. A míním v tom pokračovat. A pokud to bude někomu přínosem, budu ráda, ale nebudu se o to snažit. Je na každém z nás, aby "konzumoval" to, co mu něco přináší (nebo ne), ať už mluvíme o čtenáři, nebo nakupujícím.
A tak je tu pár malých změn.
Určitě jste si všimli změny vzhledu stránky na Facebooku. Ta se promítá i do blogu a je o návratu k jednoduchosti. K jednoduchosti a k podstatě. Jaké vizuální rysy jsem si vybrala a proč?
Nebe
Motivuje lidi hledět vzůru. Zvednout hlavu i zrak. Je pro mě symbolem růstu, naděje, budoucnosti, vizí a pozitivního myšlení.
Mraky
Protože není nebe bez mráčků. Ne napořád. Ale většinou zmizí stejně tak, jako se objevily. Dřív, nebo později. A to je jedna z lidských jistot.
Text
Protože to je tu ten hlavní obsah. Naštěstí zjišťuji, že vás číst baví a tak ještě více odliším text od obrázků a nebudu míchat jedno s druhým. Úvodní obrázky k článkům budou všechny podobné a v jednom stylu, na co se na nich soustřeďte je TEXT. Stejně tak to bude s myšlenkami a citáty na facebooku. O obrázky nepřijdete, ale budu je oddělovat od hlavního sdělení, nebo vkládat do článků - tedy je objevíte po rozkliknutí. :)
Těm co čtou, děkuji! Like & sdílení samozřejmě tvoří část mé motivace a podpory není nikdy dost! :) Doufám, že se i více "rozkomentujete" - dialogy jsou prima a ráda čtu vaše pohledy na věc.
Zatím přeji krásnou sobotu!
J.
P.S. Blogerovo dilema - snad na nějakou dobu zažehnáno! ;)
