Božena tápe: Kde hledat normálního chlapa?

Božka chce normálního chlapa

Sedíme s Boženou u bazénu, chytáme bronz a houpeme nohama po kolena ve vodě. Božka ukusuje párek v rohlíku a nevím, jestli to je tím párkem, těma éčkama co obsahuje, nebo faktem, že jí praží na hlavu slunce – ale chytla ji „filosofická“. Nic proti, samozřejmě. Mě chytá taky celkem často a ostatně, asi proto jsme nejlepší kamarádky.

„…a že prej kdy si konečně najdu normálního chlapa. NORMÁLNÍHO. Chápeš? Jako kdyby právě NORMÁLNÍ, nebylo nedostatkový zboží. Buď se mi chce nakvartýrovat do bytu, nebo se jen scházet po nocích plných vášně (což ještě v zásadě není nejhorší), nebo je to chodící alkena.“

Tak ji poslouchám a říkám si, že se mnou asi alkena nikdy chodit nechtěla. Nebo možná chtěla, ale já jsem si jí prostě nějak nevšimla. Stejně tak se mi nechtěl nikdo kvartýrovat do bytu, protože můj byt je miniaturní jedna plus jedna, což ze mně pravděpodobně činí kořist ne příliš lákavou pro vykořisťovatele.

Normální chlap chce normální "Božku"

Shodou okolností jsem před nějakou dobou potkala kámoše, který si povzdechnul, že sehnat dneska „normální babu“, je v podstatě nadlidský úkol. Buď jde po penězích, nebo má s sebou mateřskou školku z předešlých manželství a chce se v podstatě jen někde utábořit, přičemž hlavní je ten tábor, nikoli muž.

Tak jsem si říkala, že když už znám dva lidi, kteří hledají „normální“ protějšek, pokud je zkusím seznámit, mohli by tvořit skvělý pár. Oba je znám celkem dlouho, oba jsou více méně v pohodě a ani o jednom z nich bych neřekla, že není normální. To stojí za pokus.

A když se potkají dva normální

Přistoupila jsem k akci a spřátelila je. No první teda na fejsbůku no, ale co. Něco si napíšou, omrknou fotky, vymění si telefon a pak už to bude na nich. A tak se stalo. Božena si píše s normálním chlapem. (Božena, která mimo jiné nemá ani mateřskou školku, ani nepotřebuje tábořit, protože byt má vlastní.) A normální chlap si píše s normální ženskou. (Tedy chlap, který není ani alkena, ani se nepotřebuje nikomu kvartýrovat do bytu, protože má rovněž vystaráno.) A Božka je nadšená a on taky a vyměňují si zprávy a prý si dost rozumí… psali si do noci…

A pak najednou …

Nic.

Ticho, konec šmitec, nějak nikdo neví proč, co, a jak, a já se do toho samozřejmě nemíchám. Ale musím přiznat, že by mně strrrraaaššššně zajímalo, kdy se sakra vyskytnul problém. (?) Přece všechno bylo tak normální!!! (???)

Normální neexistuje. Nebo taky: Normální je všecko.

A tak jsem přišla na to, že definice slova „normální“, je pravděpodobně tak různorodá, kolik různorodých lidí je na světě. Možná jeden druhému vůbec normální nepřišli. Protože normální = relativní pojem.

A nebo (což mi připadá jako logičtější vysvětlení) jim vlastně vůbec nejde o to, najít někoho normálního. Chtějí někoho, kdo splňuje představu, kterou si utvořili o ideálním partnerovi a schovávají se za slovo „normální“, což zní tak nějak „nenáročně“, ale přátelé, opak je pravdou.

A shrnutí?

Normální chlap (nebo normální ženská), existuje asi stejně tak, jako dokonalý chlap (a dokonalá ženská). Další klišé. Další idea, která je ve své podstatě nenalezitelná.