Co je to "PRAVÁ LÁSKA"?
Holka, těžce vydřená věc - jak by řekla Božena. A pokud jsi zadaná žena 30+, pravděpodobně už to dobře víš i sama. Ono se to vlastně netýká jen lásky. Ale všech věcí, které pro člověka mají nějakou významnou hodnotu. Fungující rodina. Úspěch. Finanční prostředky. Za vším se skrývá dřina, která vykupuje skutečnou hodnotu zmíněných věcí. A čím víc je toho "líbivého" a záviděníhodného, tím víc je za vším práce, potu a spousty vyřešených problémů, před kterými jiní vezmou do zaječích. Tohle by si mnozí z nás ještě dokázali spočítat. Pokud ale rozumíme tomu, že pokud chceme mít v garáži mercedes, budeme se muset začít ohánět (a co víc, možná i vymyslet jak se ohánět tak, aby i při nejvyšší dřině byl jednoho dne mercedes možný), proč máme tendenci si myslet, že pravá láska je něco, co nám "jen tak" spadne do klína?
Fajn, na druhé straně možná existuje pár lidí, co jim snad i do klína "napadalo". Nebo toho nabyli díky ne příliš pevným morálním zásadám. Ale ty ze svého světa vynechávám.
Božčina pohádka o Šípkové Růžence
My s Bóžou milujeme pohádky. Je v nich hodně moudrého (pokud mluvíme o těch klasických). Ale pohádky současně mystifikují o nutnosti a zákonitosti dobrých konců. Takže když si jednoho dne Bóža opětovně slízla další "špatný konec", rozhodla se že pohádky už bude vyprávět jenom na férovku. Třeba tu o Šípkové Růžence:
Byla jednou jedna Růžena. Ta měla tak ouzkostlivý rodiče, že ji nenechali na nic sáhnout, aby se náhodou o nic nepíchla. Drželi ji dost bokem, dost zkrátka a mysleli si, že jsou ti nejlepší a nejstarostlivější rodiče na světě. Jenže před světem se neschováš, stejně jako nezpiluješ všecky jeho ostré hrany. Líp si na ně zvyknout, nebo se obrnit - páč hlavou zeď neprorazíš (a ani ostrým loktem žiletku neztupíš).
No samozřejmě, stačil jeden "dobrák" - aby Růžence otevřel oči. Tedy vlastně zavřel. Poněváč se o dárek od "dobráka" píchla a zatímco jiná by si sprostým slovem ulevila a šla dál, ona z toho na lóóže upadla. A ve spánku čekala svého zachránce. Ten sice dorazil, všechna čest. Ale díky Růženě těch trnů musel unést mnohonásobně. Jeden by si řekl, jak z toho princezna nakonec krásně vyvázla. Ale nemylte se děti, to největší drama po svatbě začalo.
Růženka se sice vdala, ale stále měla panickou hrůzu z ostrých předmětů. A jelikož rodiče už ji chránit nemohli - a princ (vlastně už král) potřeboval hlavně zemi spravovat a chránit, stala se v zámku tak trochu nanicovatou. Chvíli sice zdobila královský dvůr, ale s přicházejícím stářím už pokulhávalo i to. Začala si pozornost vydupávat a svých pečlivých královských rodičů se dovolávati, ale nepomohlo jí to nic. Princovi (královi) až nakonec trpělivost došla, Růženu na oslovi k rodičům zpátky poslal a vzal si holku prostou. Která se vidličky nebála - a s radostí mu s ní pečené vepřové do úst vkládala, aby měl víc sil do boje i do vládnutí.
Konec pohádky. Teda.. reality. :)
Nu a co nám z toho vyplývá? Jednoduše - za každou věc v životě je zaplaceno. A pokud jste nezaplatili sami, zaplatil to za vás někdo druhý. A pokud nebudete chtít účet otáčet a přinášet vlastní vklady, nebudete mít nikdy nic. Ani prince, ani zámek, ani mercedes v garáži. A ani pravou lásku a funkční vztah. Protože pravá láska se nenalézá. Pravá láska se buduje. A do budování je třeba i investovat.
