Deník: Co mě naučil uplynulý týden

Co mě naučil uplynulý týden

Uplynulý týden byl tak trochu divočejší než obvykle. Víte, že jsem byla v Izraeli, samotné přípravy na cesty jsou vždycky náročné hlavně z časových důvodů, ne všecko se vyvedlo úplně podle mých představ a prostě “sečteno a podtrženo”, posledních 10 dní jsem si dala takový menší, životní školeníčko. :)

Patřím k lidem, kteří mají v oblibě různé citáty

Každopádně co nesnáším, je pouze prostoduché sdílení (nebo vyhlašování) citátů a mouder s nulovým dopadem na reálný život člověka. Prostě věřím tomu, že moudrost nemáme od toho, abychom si jí zdobily Facebookové profily, ale abychom si ji brali k srdci a snažili se (díky ní) i někam posunout své životy. Třeba. :)

Joooo zase filozofuju... Ale abyste viděli, že se vážně tu filozofii snažím i praktikovat, v dnešním článku si střihnu ukázku toho, jak se z negativ vytváří pozitiva v praxi. :)) Myslet pozitivně (řekla bych) neznamená, že nutně musíte nonstop potit hyper-pozitivní hlášky, i když z vás crčí krev. :)) Myslet pozitivně je, že když to všechno přejde a my si zanadáváme, dokážeme si celou situaci přechroupat a podat tak, aby nám z ní něco pozitivního vyšlo.

Takže co vychází z uplynulých dní mně? :)

Dvakrát měř, jednou řež

Jinými slovy taky třeba: “nepodceňuj přípravu”. Nemůžu říct, že bych patřila k lidem, kteří věci dopředu nepromýšlí. Možná mám spíš ve zvyku až váhavost, v některých případech. Co naopak řeším neustále, je nedostatek času a to může někdy zapříčinit, že holt nestihnu věc důkladně a předem přeměřit. Jo, mám na mysli cestu do Izraele. O té vám budu psát velmi dopodrobna ještě v separátním článku, nicméně už teď můžu říct, že jsem nejspíš mohla několika věcem (několika nepříjemným věcem) předejít, kdybych si udělala čas na důslednější přípravu.

Takže jo! Dvakrát měř, jednou řež a nepřehlížej priority. To je někdy opravdu těžký, protože za prioritu by se dal označit každý bod na seznamu, nicméně kdybych se držela té důslednější přípravy, průběh mohl být hladší. Konkrétně bych si líp nastudovala vzdálenosti, našla a zaplatila si průvodce, snáz by se mi odhadly síly nalomené chřipkou a na místě bych se mohla relevantněji rozhodovat. Například. Ale i tato zkušenost pro mne byla velkým obohacením pro další cestování.

Trpělivost růže přináší

Tak tímhle rčením si vážně nejsem moc jistá. Každopádně uplynulé dny pro mne byly hodně o trpělivosti a čekání. Ve většině případů jsem prostě neměla jinou volbu a tak zatímco se mi chtělo buď brečet, nebo ječet a nemohla jsem chodit bolestí, musela jsem čekat. Čekala jsem na taxíky, čekala jsem na pohotovosti, na recepci, na doktory, na to až na mě přijde řada, na to až mě všichni předběhnou, protože Izraelci žádný řady nerespektujou, na to až se konečně dostanu do postele a tak dále. V návaznosti na zmíněnou zkušenost bych řekla, že trpělivost je umění setrvale vyčkávat, mlčet a odevzdat se situaci až do té doby, kdy se věci samy pohnou. Ta trpělivost se samozřejmě ovládá tím hůř, čím víc trpíte nějakým akutním problémem, nemocí nebo bolestí. Když byste nejraději seřvali všechny okolo nebo se snažili si pomoc vymoci jakoukoli jinou silou. Někdy je aktivní snaha na místě, jindy je prostě na místě jen tichá trpělivost - a tu já nemám moc ráda :)) Ale byla příležitost si ji výrazně procvičit. :))

Pomáhej potřebným

Nikdy nevíš, kdy budeš na jejich místě. :) Je děsně fajn, že ať jste kdekoli na světě, vždycky potkáte lidi, kteří jsou ochotni vám pomoci. Třeba když téměř nechodíte, doktor vám doporučí aspoň dva dny vůbec nestoupat na nohy a vám dojdou tampony, což zjistíte až v momentě kdy jste vyčerpali zbytek sil na to, se vůbec dostat z nemocnice do hostelu. :))
Buďte těmito lidmi. Jednou jste to vy, jednou jsem to já a v globálu si pak všichni můžeme pomoci, když je potřeba.

Nikdy nevěř kamioňákům

Jo. Buď tě viděj a dělaj, že neviděj, nebo tě viděj, ale vidět tě nechtěj. Nebo tě fakt neviděj a to seš pak vůbec v prdeli. :)) (Jako zadní světlo a plech u našeho auta).