Deník: Jak mít svůj život pod kontrolou?
Existujou dva typy lidí. Jedni se plaví na životních vlnách tak, jak přijdou. Druzí maj potřebu v nich aspoň trochu kormidlovat, korigovat je a řídit směr. A pak je tu milion lidí mezi, ať už jsou blíž jednomu nebo druhému protipólu. Každopádně bych řekla, že všichni, ale úplně všichni potřebujeme mít někdy pocit, že jsme to právě my (a ne náhoda), kdo šéfuje tomu co se kolem nás děje. Že umíme mít svůj život pod kontrolou.
Já jsem spíš chaotik než člověk, který "běhá" podle řádu. To neznamená, že bych řád neměla ráda. Právě naopak. Potřebu jeho existence si možná uvědomuju víc než kdokoli jinej - právě proto, že ho prostě nemám "v krvi". Moje cesta směrem vpřed je v pozvolným , systematickým tempu , nicméně v praxi to vypadá asi tak, že lítám zprava doleva, dopředu a dozadu, ukusuju ze všech věcí naráz a pak hryžu jednu po druhé. Pomalu jsem se vzdala naděje, že by to kdy mohlo fungovat jinak. :D Umím skvěle a realisticky plánovat, včetně plánu konkrétních kroků. Ale nevim proč musim běhat mezi body A - B - A - B - A - B až už jsem totálně unavená tak skočím na bod D a vracím se k Céčku... :))) Vážně moc obdivuju takový ty "echt systematiky", kteří si prostě něco naplánujou a pěkně popořádku a spořádaně, si ukusují z bodu A, B až Zet. :D Pro mě těžký scifi. :))) Asi to ACDC nebo nevim. :))
Život pod kontrolou
Je ošemetná věc. Řekla bych totiž, že to nikdy není možné stoprocentně a hlavně, že se ta procenta která jsme schopni ovlivnit, v jednotlivých obdobích života liší. Vždycky budou věci, které neovlivníme, které nám nenáleží ovlivňovat, nebo které je nad naše síly ovlivnit. A je třeba to akceptovat a respektovat. Bez toho bychom si totiž jenom škodili.
Na druhou stranu, i když máme někdy pocit, že je všechno naruby a vymknuté kontrole, nevíme co si počít a jak to všechno nějak vybalancovat, vždycky ještě zbývá spousta věcí, ve kterých pevně a svrchovaně vládneme. Třeba v kolik hodin nám ráno zvoní budík. Jak máme doma rozmístěný nábytek. Jak moc si pouštíme k tělu lidi, kteří nám ubližují. Jak malé a obyčejné věci, žejo? :)
Máme tendenci je přehlížet. A přesto tvoří rutinu, která nám dává pevnou a bezpečnou půdu pod nohama. Rutinu, kterou bychom neměli podceňovat, protože znamená i bezpečí a klid. Malé věci, které vždycky můžeme překopat podle svého, protože prostě JE v našich schopnostech si doma znova přestavět nábytek a odstartovat tak novou etapu života, což nám může znovu vrátit pocit, že máme svůj život pod kontrolou.
No, tak zas jednou taková moje zmatenější úvaha o rutině, kontrole ale i boření stereotypu. Pochopil mě někdo? :)))
Jasné, že pochopil. Myslím, že snažiť sa mať veci pod kontrolou privádza človeka do obrovského stresu. Ja som žiaľ ten typ. Milujem plánovanie a zmeny prijímam ťažko. A s tým sa žije mega náročné a som z toho dosť v strese. Učím sa neplánovať, ale stále skĺzavam k tomu, aká som. Možno to ovplyvnila aj výchova avšak nie je to dobré. Oveľa radšej by som veci nechala plynúť, občas to robím a vtedy cítim uvoľnenie, pokoj a energiu. Večná kontrola fakt vyčerpáva.
Super, tak to tak nemám jen já! :)) Chce to asi nějakou rovnováhu mezi oběma póly. No, jako ostatně ve všem. :)