Jsem plus size žena! A jsem na to hrdá.
Tak. A čekám, že jenom tenhle titulek vydráždí spoustu lidí k různorodým, "chytrým" a zdravým komentářům, nacpaných stoprocentními radami pro život. Jak zhubnout. Jak být zdravější. Jak si udržet váhu. Jak schovávat, co kde "přebývá". Jak se jít radši někam schovat celá. :)) Ale víte co? Tůůůůdle! ;) Jsem plus size žena a jsem na to hrdá! :P
Dobře dobře... slovo hrdost je na mne přeci jen trochu vyhrocený. :)) Učím se to. Ale přesně vystihuje dilema, kterým se v dnešním článku chci zabývat. Primárně tím, co nám obchodní průmysl tlačí do hlavy. Protože jo, 90ti procentům výrobců odtučněných výrobků, pilulek a čajů na hubnutí, super potravin (který známe odjakživa, jen se jim nikdy neříkalo SUPER) a dalšího a dalšího, nejde o to abyste byli zdravější nebo šťastnější. Jde jim o to, abyste utráceli své peníze, v jejich prospěch. Překvapení? No, když se nad tím pozastavíme, ani ne, žejo.
Takže proč tak strašně chceme být štíhlí, zdravě vypadající, bez vrásek?
Protože se to nosí? Protože když takoví nejsme, nezapadáme v hlavním trendu a hodíme se tak akorát tak do šrotu? Teď nemluvím o případech, kdy vám doktor oznámil x-tý stupeň obezity a máte za sebou druhý infarkt, prosim vás. Mluvím o spoustě aktivních žen, s váhou mezi 70ti a 80ti kily, které vedou aktivní způsob života, rády jí a ne příliš drasticky řeší co, občas vytáhnou kolo, chodí na procházky nebo si tu a tam zacvičí. Nojo, holt se nepyšní mírami 90 - 60 - 90, ale tak se maj střelit do hlavy, nebo si snad nastavit doživotní gól: mořit se tak dlouho, než je budou mít a pak se zas mořit, aby náhodou nepřibraly?
Co období těhotenství, po dětech, problémy se štítnou žlázou, jiné trable souvisejíci s medikací, nebo prostě vrozená tělesná konstituce a hotovo? SPARTAA! Shoďme je ze skály, ne? A mezitím jim tlačme do hlavy zářivý, televizní reklamy plné barev, luxusu a třpytivých pozlátek. Krmme je časopisy a billboardy plné náctiletých modelek, který pro jistotu ještě projedem photoshopem. Vážně tohle má být nějaká norma pro normální třiceti - čtyřiceti - padesátiletu ženskou? Vážně se díky tý debilní normě má třiceti - čtyřiceti - padesátiletá ženská cejtit stále hůř, v závislosti na věku a přibývajících vráskách? Vážně si má přeskládat těch milion priorit, jako je rodina, přátelé, děti, manžel, práce, povinnosti tak, aby bylo na prvním místě fitko, váha a vzhled?
Tak to teda nas*at, kamarádi.
Pomíjím primární znaky plodnosti, které činí ženu atraktivnější. Mládí je jedním z nich, i když ženské tvary nevylučuje. To jsou samozřejmě fakta. Ale byly doby, kdy si mladí i cenili šedin a "stařecké moudrosti". Ta se teda dneska hledá taky blbě...
Ale co chci říct: je potřeba držet rovnováhu mezi protipóly a mít se ráda taková, jaká jsem, aniž bych se nutně musela snažit vypadat jako někdo druhý. Mladší. Hubenější.
A to není lehký. Ne když 90% lidí kolem vás, už má mozek vymytej tím vším, co mu do něj tlačí fashion a product marketing, takže se na vás a vaši snahu "mít se ráda i jako plus size žena", dívaj asi tak, jako byste běhala po náměstí nahatá. "POMOOOC!" :)))
A tak jsem se rozhodla, že se přidám k průkopníkům. K průkopníkům hrdých plus size žen, který to maj zvlášť v Čechách hrozně blbý, páč jak víme, do Čech vždycky všechny novinky dojdou s pár-letým zpožděním. :))
No nic, srovnejme si terminologii.
Co je to plus size?
Tak přátelé (a světe div se) plus size je podle módního průmyslu už velikost 40/42, což je většinou v konfekčních velikostech jako L (large = velký). Jednou z mála českých plus size modelek je například Bára Bartáková. Ze zahraničních na Instagramu sleduju třeba Ashley Graham, která se s tím fakt nepáře :D a nebo Louise O'Reilly, která inspiruje řadou outfitů, ve kterých se nebojí ukazovat ženské křivky. Ano, říkám ukazovat. Ne maskovat, nebo schovávat. :)
A konečně moje první, vlastní, plus size outfit inspiračka! :)
A závěrem? Přátelé, hlavní smysl dnešního článku je ukázat, že se OPRAVDU MŮŽEME MÍT RÁDY a líbit se samy sobě, i jako plus size žena, v jiných velikostech než je S. Že není nutno vypadat jako přes kopírák, zapadat do konkrétního směru nebo jediné UNI size velikosti. Možná nám to teoreticky dává smysl, ale prakticky to není lehký (a už vůbec není zvykem říkat to nahlas). Ale když se to nenaučíme my, kdo to bude učit naše děti?
Jani,úžasný článek,mluvis mi z duše,já sice mám ještě o kousek víc než 80kg,ale přece se nepůjdu zastřelit,nikdy jsem neměla velikost xs ani s a ani mít nebudu.Děkuji 😉😘👏👏
Zdeni super, jsem ráda že to tak nemám jediná :D :)
Mám v šatníku oddělení :až zhubnu, ale asi už mi je takhle líp 👏👍💋
a to je boží! :)) člověk už konečně může přestat žít v buducnosti (i šatníkem) a odkládat věci na „až zhubnu“ :))
Pravdivý a povzbuzující článek, jednoduše děkuji. ☺
Míšo, to mě moc těší! :) Děkuju za návštěvu na blogu.
Kiežby takto rozmýšľalo viacej ľudí a hlavne žien. Tie hlúposti, ktoré sa píšu v časopisoch, na portáloch atď to sa už nedá počúvať. Istý čas som si myslela, že je to pravda, ale potom som sa nad tým začala hlbšie zamýšľať a hlavne si všímať šťastné ženy. A tým bolo veru jedno, koľko mali kí, boli a sú spokojné samé so sebou. Avšak koľko ja mám kamošiek, ktoré majú vymyté mozgy. A žiaľ mnohé z nich si podľa mnňa preto nevedia nájsť partnerov. Riešia len svoj vzhľad, postavu a pritom to je skôr o vyžarovaní a vlastnostiach, čo si budeme klamať. Fakt pekný článok.
Jani, super koment, díky za zastavení a žes to tak krásně napsala i veřejně. :)
Vždycky jsem byla holka krev a mlíko…a toužila být hubená…pak se mi podařilo zhubnout na 50kg a myslela jsem, že tím pádem budu šťastnější…nebyla jsem…
Teď jsem zase holka oplácaná, je mi 34, jsem singl…ale víte co? Cítím se nejlíp ve svým životě…spokojená sama se sebou, se svým tělem a přijdu si poprvé v životě krásná…a ten chlap, co tohle ocení a bude rád, že mě má za co chytit, ten taky určitě dorazí 😊 kašlete na kila, důležitý je, jak se cítíme…😉
Yep! Marti, máš pravdu. A dorazí, dorazí! ;) Stejně jako dorazil ke mně. :)
Vy si tak máte na co stěžovat :-) Hned bych brala vaší postavu! :-) :-)
:)) Oooo děkuji :)