Deník: Sbohem, léto jahodový

Něco, jako deník. Dneska je první, podzimní den. Ofiko. Nezbývá než to prostě přijmout a rozloučit se s létem. Takže se loučím: sbohem, léto jahodový. Třešnový a azurově modrý. Ale i upocený, ulepený a ufuněný... Takže je vlastně i trochu fajn, že bude nějaká změna. Barevná i teplotní.

Letošní léto jsem si přála strávit co nejvíc času s rodinou. Asi se nějak projevuje vzdálenostní trhlina a to, že se všemi nemůžu trávit tolik času, kolik bych chtěla. Ty návštěvy z Moravy na severu Čech jsou sice prima, jen se mi nikdy nepodaří všecko narvat do jednoho, jediného víkendu. Většinou se tak nějak "slezem na hromadě", :)) která je plná křiku a vůně kafe a koláče, kolem podupává malej Ríša a pes a ještě je třeba dost sledovat, aby nedošlo k úrazu, na který je dost talentovanej. :)) To všechno je fajn. Je to rodina. Je to někdy zmatek, chaos, nervy, ale více méně tam převládá láska a když na to přijde, tak i pochopení a jeden za druhého by dal krk.

Ale nějak se mi už hrozně dlouho "nestalo", že bych měla čas, jen tak s babičkou o samotě jíst zmrzlinovej pohár a poslouchat vyprávění o jejím dětství, nebo vyrazit s mamkou na procházku a kecat o hloupostech. Zajít se ségrou na pořádnou dámskou jízdu ve dvou... A to všecko prostě TAKY potřebuju k životu. To všechno se samozřejmě "nestane" jen tak samo o sobě. Takže jsem se rozhodla si to naplánovat a prosadit - i vůči tlakům okolností. To už je zas totiž Murphyho zákon, že okamžitě jak pojmete ušlechtilý záměr, najde se tisíc věcí, který vám jej začnou hatit.

Nicméně, podařilo se! :) Léto bylo báječný a vážně, VÁŽNĚ se mi podařil týden s babičkou v Brně, týden s mamkou v Chorvatsku, zahrada a les se ségrou a Ríšánkem, pár výletů s Nunym a bylo to fajn. Asi zkusím podobný záležitosti plánovat (a prosazovat proti "zvůli osudu") častěji.

Co je totiž v životě důležitější než čas? Čas strávený v pohodě, v radosti, s blízkými a s těmi, na kterých vám nejvíc záleží? Ještě tak možná i chvilka sama pro sebe a jinak už nic moc významného. ;)