Deník: Tak trochu zpomalit a žít víc

Deník: Tak trochu zpomalit a žít víc

Snažím se tak trochu zpomalit a žít víc. (Zase. :))  "Žít víc" neznamená, že bych snad žila málo ve smyslu kvantity. Spíš si musím dávat pozor, abych nežila příliš rychle, vzhledem k tomu, že miluju nový věci, "starty a odpichy", mám sklon svištět všemi směry a rozpínat se jako břečťan. Po povrchu i do hloubky. Na jednu stranu je to děsně fajn. Osobní růst, vstřebávání informací, hromadění zážitků, toho všeho není nikdy dost, protože žiju jenom jednou. Ne? :) Na druhou stranu je to děsně únavný a chtě nechtě, můj mozek i fyzický schopnosti maj nějaký omezení. No, maj jich i celkem dost :)) takže ty touhy trochu naráží v realitě a schopnostech praktického provedení. :)

Je pro mě hrozně těžký určovat si priority a eliminovat okrajový činnosti.

Všechno co dělám, se mi zdá stejně důležitý. Nic z toho není blbost a nic z toho není "na pytel". Zpomalit a brzdit, oklešťovat některý aktivity a vracet se k "vnitřnímu zenu" :) se místy rovná porodu. Ježka proti srsti, jak se říká. :)) Ale když už jsem strhaná jak pes, většinou není zbytí.

Podzim je jako ukolébavka

Podzim mi připomíná Broučky. Tu knížku, která se mi mmj. zdá pěkně depresivní, stejně jako tohle roční období. Je jako ukolébavka, kterou doprovází šustění padajícího listí a tak nějak všechno tíhne k zemi, až s ní splyne a nechá se přikrýt sněhem. (Ideálně.) V pracovním životě pasé a utopie, samozřejmě. Tím to je všechno mnohem těžší.

Každopádně jde to a je to nezbytnost pro přežití, řekla bych.

Takže zase třídím hlavu, myšlenky a touhy dělat tisíc a jednu věc zároveň. Měly by zůstat ziskové aktivity. Jsou v poměru 40 ku 60ti :))) a to fakt není žádný terno, vzhledem k tomu, že zaberou standardních 8 pracovních hodin denně a určitě mě neživí tak, jak by mě živila reklamka na HPP. :) Ale je to svoboda. Svoboda poskládat si věci tak, jak potřebuju (což mi moc nejde :)) a svoboda časem zkrátit počet pracovních hodin za stejný zisk. Nebo navýšit zisk podle navýšeného zájmu klientů. (Ideálně).

Kromě práce pro konkrétní klienty je tu nárazové focení na zakázku, nárazové schůzky, psaní blogu, správa několika sociálních sítí různých druhů, schůzky které se pojí s blogem a které jsou z velké části v Praze, občasné akce pro blogery - alespoň ty, které mi připadají opravdu zajímavé. Touha tvořit a vyrábět - zkouším šperky, ve kterých jsem se postupně přesunula od hlíny a korálků ke kovu. Taky chci víc malovat a číst, poslední obrazy byly temperama a už hrozně dlouho jsem neudělala žádnou digitální koláž. Co určitě nutně potřebuju je cestovat. To si můžu dopřávat díky ekonomickému cestování bez agentur a prostředníků, které mě vážně facinuje. Většinou se vejdu do 5 500,- Kč za jízdné/letenky i ubytko. V listopadu mě čeká Tel Aviv a Izrael.

Napadlo mě, že byste třeba rádi nějaký podobný tipy na zahraniční cesty za hubičku...

Ale to už fakt nevim, kam to časově narvat :)) Nicméně, pokud byste o to hodně stáli, promyslím možnosti.

Zatím to vypadá tak, že si asi budu muset sednou, sepsat seznam a udělat nějakej novej "fahrplan" a denní harmonogram. :)) Hlavní mise: zpomalit a žít. :) Na blogu i sociálních sítích jsem už lehce ubrala a ještě malinko uberu, každopádně ti, co sledují pravidelně se mohou těšit na delší, větší, nebo hlubší posty. :))

No, zanechám hloubání... beru Nunyho a jdeme někam ven. Nutnost vypracovat "fahrplan" bude vyžadovat čerstvý mozek. :) Všem čtenářům zatím moc děkuji, za čtení i sledování, za to, že jste na tý rozvětvený cestě se mnou, i když ta vaše třeba vypadá úplně jinak.

Opět se těším na komentáře a třeba pár řádků o tom, co v současné době prožíváte vy. :)

J ❤️

Sdílet na Facebooku

Sledovat

Pin