Jak být šťastnější: #6 Hledej i odvrácenou tvář života
Dnešní článek - a hlavně hned jeho titulek, bude potřebovat menší intro na vysvětlenou. "Hledej i odvrácenou tvář života." Co tím myslím? Znamená to, že se máme rochnit v negativech? Není to snad otevřená výzva k vyvolání deprese?
Ne. Jen jsem opět přemýšlela nad tématem z cyklu jak být šťastnější a chtěla vypíchnout, jak je důležité nesrovnávat se s druhými. Ale jak na to v praxi? Je to vlastně takový volný pokračování minulého článku Nesrovnávej svůj život s druhými. Protože to, že srovnávání se není dobrý, bychom ještě i dokázali pochopit. Ale jak to udělat v praktický rovině?
No jako jo, můžu každej den vstát a recitovat si před zrcadlem "OOOMMM JSI ÚÚŽASNÁÁ, JSI UNIKÁÁÁT"
Jde to
Ale osobně jsem nepřišla na jiný způsob, než na radu: "hledej i odvrácenou tvář života". No jako jo, můžu každej den vstát a recitovat si před zrcadlem "OOOMMM JSI ÚÚŽASNÁÁ, JSI UNIKÁÁÁT"... A asi jsem to i zkoušela. Ale sory, tohle mi připadá tak trošku jako psychotronicko - komická haluz, který jsem fakt nepřišla na chuť. :)) Co mi připadá mnohem smysluplnější, je otočit hlavou směrem k odvrácené straně života. Kam?
Ke všem, kteří se mají hůř. Kteří jsou vážně nemocní, zadlužení, umírají ve válkách nebo hladem. Ke všem, kteří vyrůstají v dětských domovech, trpí depresemi nebo jinými psychickými potížemi, jsou opuštění, staří...
Vždycky bude někdo, kdo se bude mít jak líp, tak hůř než my. Život člověka se dá posuzovat jen z jeho vlastní perspektivy a měřit jen se sebou samotným.
Takže vlastně nejde o to se nesrovnávat, protože to dost možná vůbec není možné. Jde o to se srovnávat poctivě. To znamená srovnávat se nejen s těmi bohatými, přešťastnými, přeslavnými s nacpanými pupky, ale i s těmi, kdo měli v životě ještě méně štěstí než my. Tím se můžeme zasadit do takového kontextu, ve kterém chápeme, že nikdo z nás se nemá ani nejlíp, ani nejhůř, vždycky bude někdo, kdo se bude mít jak líp, tak hůř než my a že život člověka se vlastně dá posuzovat jen z jeho vlastní perspektivy, která je tím jediným, správným měřítkem pro jeho vlastní život.
Jo. Ty jsi unikát. Ty nemáš srovnání a neexistuje žádné měřítko, do kterého by ses měl snažit napasovat. A pokud to neumíš přijmout, najdi ještě dnes někoho, kdo se má hůř. Kup mu jídlo, jdi mu dělat společnost, poslouchej monolog o jeho nemocech a ztrátách. Pusť si pár dokumentů z druhé světové války, pobreč si nad osudem někoho jinýho, než jsi ty sám...
a budeš vyléčen. :)
