Jak být šťastnější: #2 Pochop, že nejsi pupek světa

Jak být šťastnější: #2 Pochop, že nejsi pupek světa

"Fantastická" výzva pro extroverty. Taky pro blogery, lidi s nadprůměrným IQ, workoholiky a jiný druhy lidskejch "smítek".  :) Jo, co si budem povídat, jsou skupiny lidí, kteří jsou na "pupkismus" špetku náchylnější :))
Většinou to bývají ti obdarovanější, v jakémkoli smyslu, kteří snad ani ne z nekalých důvodů, mají snahu světu pomáhat víc, než je třeba - nebo prostě víc, než si svět ve skutečnosti žádá.

Pro někoho to může být až hrůzostrašné procitnutí. Ale milá zlatá (milej zlatej), svět se bez tebe fakt točit nepřestane, stejně jako se nebude točit jenom kolem (a podle) tebe. A taky má právo točit se kudyma chce, i kdyby to bylo stokrát blbě a ani právo na blbost nemůžeš v demokracii nikomu upírat. A je třeba to pochopit, pokud nám jde o to, jak být šťastnější. :)

Sebestřednost je fail

On ten (ok, říkejme tomu už nadobro tímhle slovem) pupkismus, nemusí být nutně živenej jen nějakou zrůdnou snahou bejt na světě to nejkrásnější, nejdůležitější a vůbec prostě největší, což jsou ostatně věci, které valná většina z nás dokáže relativně rychle odsoudit. Klasická sebestřednost je prostě fail, ale to nám odjakživa a každý rok, cpali do hlavy už Mrazíkem, takže klasickej Pupkista coby Ivánek je každýmu znás dobře (a nechvalně) znám. Ono je prostě v životě někdy správné, umět hřbet až k zemi sklonit. (Prosim vás, to si zas nepleťme s lezením do zadní části, to je zcela jinej úkon.) A jako jo, tohle je nám všem, vcelku jasný. Respektive nám všem, kteří chceme v životě být šťastnější.

Protože život je i o tom, že ne každý futra jsou stejně vysoko a trvat na tom, že musím chodit za všech okolností nadmutá, na špičkách a s bradou i nosem vzůru,  má za následek otlučenou lebku.

 

Takže pokud nás zajímá, jak být šťastnější, odnášet si ze života méně boulí a umět hladším způsobem proplouvat branami i futry, odpověď zní: Pochop, že nejsi pupek světa. A že abys prošel, může být vhodné poněkud splasknout, nebo se nevejdeš. :))

Pupkismus na druhou

No a teď k tomu průšvihu, co už je hůř identifikovatelnej. Pupkismus na druhou. Ten může dokonce vypadat jako šlechetnost. "Jde mi přece o blaho druhých, když to neudělám já, tak kdo, já chci přece jenom pomoct... Ale já přece nemůžu za to, že to objektivně zvládnu líp!?" 

Tak tohle je prosím (a přiznávám se) můj druh problému. Občas je pro mě vážně těžký, nechat být debila debilem, protože přeci kdo by chtěl bejt debil a já mu chci jen pomoct! :)) Jenže přátelé - a teď se posaďte, protože vám řeknu opravdu hluboký moudro nejtěžšího kalibru:

Vážně jsou debilové, kteří jsou spokojeni jako debil a nehodlají na svém debilismu nic měnit.

 

A vy je nechte bejt, protože jinak se pasujete s větrnými mlýny a to je vlastně pupkismus na druhou. Je to stejný omyl, jako ten, že si nemůžete dovolit bejt v práci marod, protože by se bez vás poskládal korporát (a to tam ještě děláte jenom uklizečku). :)) Chápete mě.

Nechat věci být, nechat být ostatní, svět, práci, umět sledovat jak se věci (možná i) dějou s chybama a bez vás, i to je vlastně určitá forma jak "ohnout hřbet". A řekla bych, že pak se nám podaří být ještě o náruč víc být šťastnější. :)

Tak dnešní článek a jako vždy, zajímají mě vaše komentáře. Co vy a "pupkismus? :)) Vídáte ho kolem sebe?

Sdílet na Facebooku

Sledovat

Pin