Jak být šťastnější: #4 Mít se ráda o trochu víc
Asi málokterá z nás řekne rovnou, že se nesnáší, nebo nenávidí. Stejně si ale myslím, že mít se ráda o trochu víc je pořád a stále aktuální téma, pro každou z nás. Můžeme hrát divadýlko před světem, před ostatními i před sebou, ale na zdravém sebepřijetí a sebelásce, je vždycky co zlepšovat.
Je to zvláštní, ale bezvýhradná sebeláska a sebepřijetí je podle mě něco, co se člověk musí naučit sám. Rodiče k tomu mohou položit dobrý základ, ale i kdyby odvedli sebelepší práci, stejně to bude primárně náš vlastní boj. Po čase dětství totiž přichází puberta a dospělost a člověk čelí tlaku společnosti ve větší a větší intenzitě.
Tan tlak má v podstatě jen jeden hlas, který křičí, že musíme být silní, stateční, zdraví, krásní, štíhlí, že jen díky tomu můžeme být i úspěšní, šťastní a spokojení. Že potřebujeme co nejvyšší vzdělání a co nejvyšší pracovní pozici, abychom měli co nejvíc peněz... Abychom se co nejlépe postarali o naše děti, co nejlépe je vychovali, abychom působili všichni co nejlepším a nejšťastnějším dojmem...
Život je boj a člověk ze sebe denně vydává maximum, aby si urval to lepší místo na slunci.
A i kdyby ho snad neměl, bude se snažit, aby to tak alespoň vypadalo. Tak jistě. Kdo by se chtěl prezentovat jako looser, žejo.
Každá máme něco
Každá máme něco, s čím se trochu hůř rovnáme. Křivý zuby, nohy, nadváha nebo naopak extrémní hubenost, pocit že nejsme dost chytré, přitažlivé, moderní, nebo mladé... Nejprve řešíme akné, pak vrásky. A taky bodejť. Když otevřeme jakýkoli módní časopis, ze stránek na nás vrhají zářivý (a rovný) úsměv štíhlé, sexy modelky, v reklamách na punčochy maj ty nejdelší a nejštíhlejší nohy, pleť je prozářená sluncem a třpytkami a pokud už na ní je nějaká vráska, je tam a je luxusní, ne jako ta naše, co nám dělí čelo na dvě půlky.
Posbíráno životem
Jo, rodiče nás možná (v tom lepším případě) přesvědčili o tom, že jsme krásný, roztomilý, buclatý holčičky se vším všudy. Ale pak přijde dospělost a pár rozchodů, nějaké to zlomené srdce, možná i zlomené přátelství. Závistivá (ex)kámoška, první rozvod, nebo naopak sledujeme "šťastnou známou", která nemá ani potuchy o tom, jak jí její "miláčíček" podvádí, a to všechno (společně s tím hlasem z časáků a z televize) nás má tendenci nalomit a začít o sobě pochybovat.
Láska chce péči
A to nejen ve vztahu, nebo pokud se jedná o druhé, což je samozřejmě taky pravda. Ale i mít se ráda, sebe samu, se všemi nedostatky a omyly, potřebuje zalévat. Co se nezalévá, to nejen že neroste, ale především usychá a zaniká pod okolními vlivy.
Co si o tom myslíte vy? Může nám "mít se ráda" pomoci, být šťastnější?
Rozhodne áno, myslím, že je to priam kľúč k šťastiu. Vytvára to také to zdravé sebavedomie a spokojnosť so svojím vlastným životom. Vtedy menej alebo dokonca vôbec neriešime názory druhých a časopisy nás už tiež nezaujímajú. Ja som si všimla, že to má vplyv aj na nájdenie si partnera. Ženy, ktoré majú svoju hodnotu, majú sa rady a vedia o tom, nie sú závislé na nikom priťahujú mužov viac. Koniec koncov muži hľadajú skôr nezávislosť.
Janka dík za návštěvu i koment! Parádní, souhlas. Řekla bych i to, že sebevědomé ženy mají ve výsledku „lepší“ partnery. Čím méně se má člověk rád, tím hůř se potrestá podvědomým výběrem protějšku.
to určitě, ale jak být šťastná, když si ten život na mě zkouší jednu tragedii za druhou
Jani, je to těžký, to určitě chápu. Ale určitě občas i mezi tragediemi vysvitne sluníčko. A ty chvíle je potřeba si užívat plnými doušky.
být šťastná je rozhodnutí :) palec nahoru!