Jak být šťastnější: #8 Dej si něco dobrýho
Jo, dát si něco dobrýho, to vždycky zabere. :)) Nemyslím teda „dobrýho na zub“, což určitě napadne valnou většinu z nás, ale něco „na duši“. :) Takovou chuťovku, malý, obrazný kousek čokolády, nebo šunky od kosti, přímo do středu našeho JÁ. :)
Na zlý nefunguje nic, než dobrý
Když vás někdo naštve. Někdo vám ublíží. Něco se nepovede. To je zlý. A „zlý“ může mít mnoho tváří a forem. Nejsnáze to identifikujeme tak, že se cejtíme mizerně. A když se cejtíme mizerně, máme obrovskej talent i chuť „zmizernit“ ještě někoho dalšího. :)) Člověk má pak na to dvojnásobný talen i chuť, s představou, že takhle se mu uleví. Ale na zlý nefunguje nic než dobrý. Jako kus čokolády. Nanuk s oříškama. Pršut a mozzarelka. :))
Pokud bychom to praktikovaly pouze orálně a jídlem, asi za chvilku neprojdeme dveřmi. Ona nakonec i ta čokoláda funguje jen velmi krátkodobě. To pořádný „dobrý“, co pomáhá, když je člověk zdeptanej, do sebe žaludkem nedostanem. A jako se všemi nejtěžšími věcmi v životě, jde to přes hlavu. :)
Na co se díváš?
Řekla bych, že štěstí člověka určuje hodně nejen to, čím (a kým) se obklopuje, ale i to kam a na co se dívá. Když se budeme dívat jen těmi směry, kde probíhají křivdy, bezpráví a útlak, zmocní se nás pocit, že celý svět je takový. Ale možná je takový jen „náš svět“.
A znova jsme u balancu a rovnováhy. Jsem totiž přesvědčená o tom, že stejně tak, jako je dobrý inspirovat se bolestí k tomu, abychom sami bolest nepůsobili (nebo abychom si uvědomili, že ve srovnání s tím jsou naše bolesti nicotný), je dobrý i to, přestat hledět na bolest a dát si něco dobrýho. Dát si toho víc a klidně celou hromadu.
Co přesně je, to dobrý?
Nevím, jestli se to dá nastavit plošně pro všechny. To „dobrý“ je pro mne třeba šťastný člověk. Malé děti a jejich radost. Zamilovaní lidé. Jarní mláďátka, koťátka, šťeňátka a všechno podobný. :)) Šťastný konce příběhů, vyprávěných známými. Štastný konce příběhů, které se odehrávají kolem, ale unikly by nám, kdybychom neotočili hlavu jejich směrem.
„To dobrý“ pro mne znamená i to, zabývat se dobrem. Přemýšlet o něm. Číst si o něm. Projít pár cizích citátů, myšlenek, přečíst si dobrou knížku. A nakonec míra toho dobrýho vytlačí míru toho zlýho pryč z vašeho žaludku. :)
Takže pokud máte už delší dobu pocit, že to zlý má ve světě převahu, zkuste si dát něco dobrýho. Třeba to je jenom váš pocit. ;) No a taky když vás někdo "zmizerní", vzpomeňte si, že i na to funguje spíš ta čokoláda, než tu mizernost posílat zase dál.
No nějaká ta ozátečka na zamyšlenou: Máte pocit, že je kolem vás víc dobrého, nebo zlého? Je to světem kolem vás, nebo směrem, kterým se díváte?
Nezáleží jen kam, ale i jak se díváme, nebo i posloucháme. Ze splínu mi pomůže dobrá muzika, nebo když na ulici potkám psa. Hihi, někdo by se mi mohl smát, ale mám svého psa „dobrého dne“, roztomilý kříženec. Zaručeně mi zvedne náladu. Máte pravdu Jani, malé děti též fungují jako antidepresivum, i rozkvetlé zahrádky. Tož, máme jaro, tak pryč s depkou….
Pokud mám špatný den, zaručeně mi vždy zvedne náladu fakt, že jsem živá a zdravá a to samé platí pro mé blízké. Člověk si pak uvědomí, že mu vlastně nic zásadního nechybí :)
Je to tak. I když někdy to jde hůř, někdy líp. :))