Inspirativní: Jak moc jste "svobodný člověk"?
Z hlediska historie žijeme možná v nejsvobodnější možné době, v tom nejsvobodnějším počtu širokých a otevřených možností. Přesto je svoboda něco, co není v našich životech automaticky, v něčích životech vůbec. Jak je to možné? Co je vlastně ta svoboda a co znamená být svobodný člověk?
Definice svobody
Svoboda je možnost rozhodnout se. Svoboda je prostor k rozhodování. Pokud jsi svobodný, tak "můžeš i nemusíš" zároveň a je jenom na tobě, ke čemu se přikloníš. Svoboda je synonymum širokého spektra variant, ze kterých si můžeš volit na základě vlastního uvážení, bez pocitu viny a bez nátlaku. Když tedy víme, jaký je obsah slova svoboda, pojďme si říct, jak se projevuje, když jí máme nedostatek.
Nemůžu a musím
Často používáte slova "nemůžu" nebo "musím"? Čím víc se vyskytují ve vašem slovníku, tím víc nesvobody je ve vašem životě. Ne snad proto, že opakujete dvě slova, ale z důvodu pocitu, který za nimi je. Pocit že nemůžete, nesmíte, musíte... to všechno znamená nesvobodný život. Jak se člověk ocitne v nesvobodném životě?
O svobodu se nepřichází
Jak se člověk ocitne v nesvobodném životě? O svobodu se nepřichází. Svobody se člověk dobrovolně vzdává. Tohle je z mého pohledu hrozně důležitej fakt. O svobodu tě nemůže nikdo na světě připravit. Své svobody se můžeš vzdát leda ty samotný. Říkáte si, proč by to kdo dělal? Ze zcela jednoduchého důvodu. - Něco mu to přináší.
Obohacen otroctvím?
Zní to hrozně, ale když se nad tím zamyslím, otroctví je dobrovolné. Otroctví znamená vzdát se vlastní svobody proto, že mi to něco dává. Ochranu. Pocit bezpečí a jistoty. Složení zbraní. Přijetí od určité skupiny lidí. Peníze. A právě to, co nám "naše otroctví" přináší, definuje, čemu skutečně otročíme.
Chodíš do práce jen protože musíš? Pak otročíš penězům a přežívání. Oblékáš si pouze to, co část společnosti považuje vhodné tvému věku? Pak otročíš jejich názoru. Pravidelně utrácíš za nejnovější módní trendy? Dost možná otročíš módnímu diktátu a jeho marketingu. Říkáš druhým jen to, co chtějí slyšet? Ze všech sil se vyhýbáš se konfliktům? Je pro tebe důležitější to, jak věc podáš, než obsah který sděluješ? Pak otročíš egu druhých, na vlastní úkor.
Samozřejmě, ne vždy je správné rozdmýchat konflikt, ne vždy je správné trvat si na svém názoru, ne vždy je přínosné nebo prospěšné být upřímný a otevřený na 200% a (aby to nebylo jednoduchý) je potřeba být i citlivý. Protože svoboda, která zbytečně ubližuje druhým je k ničemu.
Svoboda, která ubližuje druhému se naopak stává dalším otroctvím. V tomto případě otroctvím vlastnímu egu a iluzi o vlastní dokonalosti. Otroctví lži, že tvé vlastní pocity jsou důležitější než pocity někoho druhého. Nejsi a nejsou. :)
Svoboda musí jít ruku v ruce s láskou
Dělat si co chci, kdy chci, jak chci a neřešit a nenést důsledky, je nemožné. Chovat se ke komukoli libovolným způsobem a ubližovat, nebo opět nenést důsledky svého chování, je zrovna tak nesmysl. A proto by svoboda měla jít ruku v ruce s láskou a ohleduplností. Někdy je na místě být ohleduplný k druhým, někdy naopak sám k sobě.
Máš právo
Máš právo říkat svůj názor, ale nemáš právo jej vnucovat. Máš právo mít svůj vlastní úhel pohledu, ale nemáš právo odsuzovat druhé za jejich. Máš právo se vyjadřovat, ale nemáš právo shazovat, útočit a tak dál.
Bohužel mám pocit, že si často "pletem pojmy s dojmy" a tak potkávám lidi, kteří jsou absolutně nesvobodní i v době, která už snad ani svobodnější být nemůže. Nebo vídám takové, kteří si myslí jak nejsou svobodní a přitom jsou skutečně jen arogantní, drzí, sobečtí, netaktní a neurvalí. Jak jste na tom vy?