Jak najít prince na bílém koni
Tak holky, ruku na srdce, která z nás si v dětství nehrála na princeznu? :) A se hrou na princeznu se samozřejmě pojí i princ. Princ na bílém koni (idálně), který vtrhne do života princezny jako chrabrý zachránce, hrdinný dobyvatel, spěchajíc s nabídkou k sňatku a jednoznačným plánem na zbytek života – žít šťastně až do smrti.
Chtě nechtě, někde v nás je prostě podobný model zakódován. A nebudu teď pátrat po faktech, která to působí. Dnešní článek je o tom – jak najít svého prince – a hotovo. :)
Tak nějak jsem zjistila, že muži (co se dobývání týká) se dělí na dvě hlavní skupiny. Ti, kteří dobývají a ti, kteří se dobývat nechají. Respektive, někdo musí dobýt je, jinak by se k princezně nedohmátli. A zde nám vzniká první, zásadní mýlka o princích a odchylka od pohádek.
Jednak je jasné, že „žili šťastně až do smrti“, je nesmysl. To už máme doufám v hlavě srovnaný. Šťastně žít je totiž proces, na kterém se podílí oba z páru a navíc (bohužel) do něj zasahuje i spousta vnějších okolností, na které se člověk dopředu nepřipraví. Ale ani u procesů se dnes nebudu zastavovat. Zpět k mýlce s princi a dvěma druhům mužů.
Dobyvatel
Potkala jsem pár dobyvatelů. A tedy můžu shrnout i několik společných rysů, podle kterých je lze poznat:
Ví co chtějí a za tím si jdou. Ano. A to nám zpravidla velmi imponuje. Možná proto, že to spíše připomíná model chrabrého prince, než líného Honzy. Ví co chce, dokáže to pojmenovat a jít si za tím, dokud to nedostane. A to i v případě, že jde o princeznu.
Nejsou váhaví. Nedělá jim problém se rozhodnout a svého rozhodnutí se držet. Pokud jde o volbu princezny, dá se mluvit i o lásce na první pohled. Je to něco, s čím neotálí a nebojí se to jednoznačně projevit.
Chovají se statečně. Umí ukázat svou ochranitelskou sílu, pustit se do boje s drakem a nejsou to žádní strašpytlové. Umí se zastat a bít se za správnou věc.
Honza
Druhý typ je podobný spíše Honzovi za pecí. Všecko se mu musí donést, připravit, ukázat a pak se na to ještě několik měsíců čeká.
Neví co chtějí, protože nic chtít nemusí a vlastně, je jim dobře tak, jak jsou. Proč něco měnit, nebo zavádět novoty. Změny bolí.
Když už by možná něco chtěli, rozhoupá je váhavost, protože dosáhnout na to stojí energii a určitá rizika. Takže se to třeba zase rozmyslí. A pak zase znovu. A tak se celý proces opakuje znova a protože se nezná výsledek, na chvíli se odloží.
Nemají potřebu si něco dokazovat. Ať už jde o sílu, nebo jakékoli jiné schopnosti. Nač se snažit ohromit, nebo zapůsobit na druhé, proč zachraňovat princeznu, když pár buchet s povidlama jsou pro něj mnohem větší odměnou i potěšením.
Všichni muži mají v sobě samozřejmě nějaký mix těchto dvou pólů. Některý je blíž Honzovi, jiný dobyvateli, u jiného závisí na situaci a pak jsou tu čisté extrémy, kdy Honza je opravdu echt a dobyvatele je možno zastavit, asi jako workoholika na dovolené.
Tak. Kdybychom si teď měli položit otázku, který je pro nás ten pravý – jednoznačně všechny zvoláme, že dobyvatel. Ale milé ženy, není všecko zlato, co se třpytí, stejně jako každý krajíc má dvě strany – a to bychom si měly připomínat. Obzvláště pokud se jedná o našeho vyvoleného. Totiž cesta k zaručenému zklamání vede cestou, kde není rozvahy a nechceme vidět obě strany mince. Někdy si snad ani neuvědomujeme, že tu druhou stranu vůbec má. Ale je to tak – a na to bychom měly myslet, pokud se nechceme zklamat.
O té druhé straně
Takže čas od času se některé z nás stane, že potká svého prince s velkým Pé, na bílém koni s velkým Ká, a jelikož je šarmantní, chrabrý a nespoutaný, tak je na průšvih zaděláno. Teda ne na průšvih, na lásku. Jsem chtěla říct. :) Prostě a jednoduše ať už si tu druhou stanu uvědomujeme, nebo ne, ona časem začne vyplouvat na povrch a i kdyby se nám snad nelíbila, nemáme komu co vyčítat. A co tím pořád myslím? Oká, konkrétně:
Zjistíte, že jeho „vím co chci“ občas totálně zválcuje vaše „co chci“. Pokud má totiž jasno a k tomu silné odhodlání, nemá zpravidla hluboký jemnocit k tomu, co chtějí druzí – protože to k dosažení svých cílů nepotřebuje. Ale to se vám na něm přece líbilo! Že nekouká na to kdo půjde či nepůjde na draka, hlavní je že on jde – a dotáhne to do konce ;)
Začne vás na něm hrozně rozčilovat, že namísto aby se s vámi poradil o utracení většího obnosu peněz, on už koupil něco „hrozně praktického“ do domácnosti. (O praktičnosti doličného předmětu samozřejmě nemáte páru.) Nebo rozhodnul o vaší společné účasti na výletě, kde vy se nechcete ocitnout ani náhodou. Cítíte se tak nějak „vynechaná“ ze společného rozhodování, ale opět – není to nic jiného, než jeho rozhodnost a absence váhání, která vás na něm tak fascinovala. To se ovšem rozhodoval pro vás – zatímco dnes rozhodne klidně za vás. :)
Občas se v hospodě popere. Nedej bože se občas popere přímo s vámi. Každopádně, i tohle je vlastnost, která vás k němu přivedla. Nebo vás na něm upoutala. Když má za co se bít a je v právu, udělá to. A co z toho, že někdy si to právo přisuzuje jenom on sám. Díky tomu sice tehdá zabil draka... ale upřímně, kolik denně potkáváte draků, aby byla zrovna tahle vlastnost do života nezbytná?
Když se podíváme na Honzu, stejně tak on ukáže svůj protipól. A tím je, že:
Možná neví co chce a nechce toho mnoho – ale pokud mu to jednou pomůžete nalézt, máte jistotu, že nebude tak často měnit pozice. Dokáže být spokojený s tím, co má a umí tomu být věrný. Jeho „vím co chci“ není až tak vyhraněné, tedy máte jistotu, že se dostane i na váš názor. :)
Možná vás rozčiluje jeho váhavost. Ale díky ní jsou udělaná rozhodnutí zpravidla z 99% správná. Má ve zvyku věc zvážit ze všech stran a neunáhlit se. A to je pozitivum. To že váhá, znamená, že je otevřený slyšet i váš názor a rád s vámi bude dělat věci společně.
To že nemá potřebu si něco dokazovat a někoho ohromovat, může být benefitem zejména, co se druhých žen týká. Takový dobyvatel je rád obdivován. Honzovi stačí jedna a víc toho potřebuje jen velmi zřídka, nebo pokud je vztah nefunkční. V hospodě se prát určitě nebude, a zajisté nikdy nehrozí, že by na vás vztáhnul ruku.
Už mi rozumíte princezny? Mám celkem dost známých, které občas nechtěly dát šanci chlapovi, který za to stál. Jediný argument byl: Když on je takovej „Honza“. Mně to moc neříká. Ale pak ulítly s dobyvatelem, který dobyl další 3 během jejich vztahu a když to prasklo, tak skoro dobil i dotyčnou, protože si dovolila moc, ho takhle obvinit. Nebo jiné známé, které tvrdí, že na chlapy není spoleh – ale je to právě z důvodu, že si špatně vyberou. Určitě takových taky znáte.
Přitom je vlastně všecko velmi jednoduché. Tedy jednoduché na papíře, horší v životě, samozřejmě. Jde o to, vybrat si mezi extrémy Dobyvatel a Honza takový mix, u kterého zvládnem i druhou stranu. A možná by se nám ta jedna líbila víc vygradovaná.. ale bohužel, obě strany krajíce k sobě patří a od sebe je neoddělíte. Tak je potřeba se k věci stavět. Holt i do vztahů patří kus logiky a někdy mají naše maminky pravdu, i co se našich partnerů týká.
Tak šťastnou ruku při volbě!
J.
