Jak rozložit vztah a vybudovat si odpor k práci
Tak jsem zase krapet přemýšlela o manželství, partnerství, mužích a ženách... a tentokrát jsem se zaměřila na ocenění. Ocenění, které patří do vztahů milostných i zaměstnaneckých. :)
Člověk může dělat věci podle nejlepšího vědomí i svědomí, a může sebevíc tvrdit, že to dělá nezištně. Ale pokud se mu nedostane ocenění, cítí se dotčen a je jen otázkou času, kdy se začnou objevovat zádrhele.
Možná to nedá najevo hned. Možná to zabere i dost dlouhou dobu, než sám sobě přizná, že se ze vztahu stala řehole. Protože ano, přesně to se ze vztahu a naší práce na něm stane, pokud se nám ocenění nedostává. Nedostatek uznání rozkládá vztahy a buduje odpor k práci, což můžeme vztáhnout samozřejmě i na zaměstnání.
Nic proti řeholi. Spousta řádových sester dělá skvělé věci, pro charitativní účely. A vlastně na to ani nemusíme být sestrami. Ale charitativní činnost je charitativní činnost, má své meze a určený rámec. A určitě nemá nic do činění ani se vztahem, ani se zaměstnáním, ve kterých jde spíše o investice. Investujeme své znalosti, schopnosti, dovednosti, do druhého člověka, přítelkyně, partnera, nebo zaměstnavatele.
Proč to děláme? Protože jsme hodní? Rádi rozdáváme? Pokud to tak vnímáte a máte, pak vás to jenom šlechtí. Ale vyzkoušejte si dlouhodobě investovat s nulovou návratností. Ztratíte motivaci, chuť do dalšího pokračování, budete se cítit neúspěšní a za chvíli i zbyteční. Přitom věc vůbec nemusí být taková, že jste zbyteční a neúspěšní vy.
Zbytečný je naopak ten, kdo vám podobné pocity v životě dává zakoušet.
Když mluvíme o ocenění, samozřejmě nejde pouze o peníze, finance, nebo drahé dárky. Zvlášť ve vztahu jde primárně o pocit, že si druhý uvědomuje naši snahu a umí ji ocenit. Třeba slovy - děkuji. Jsi šikovný.
Bohužel z nějakého nepochopitelného důvodu nám připadá mnoho věcí až příliš automatických, na to abychom za ně děkovali. Až příliš mnoho věcí bereme jako všednost, za kterou není důvod chválit. A to, co se nám zdá zbytečné a malicherné, jako třeba chvála a poděkování, svou absencí poškozuje a rozkládá náš vztah, ve kterém se cítíme neviditelní. Stejně jako motivace k práci je stejně silná, jak silně vnímáme její dopad a výsledné ohodnocení.
Všechno to samozřejmě začíná u nás samotných. A my samotní jsme ta šance na změnu. Takže ženy (i muži!), rozdávejme díky a nešetřeme s nimi. Čím více jich ztratíme, tím více budeme bohatší. :) A nebojte se říct druhým, že jsou skvělí a odvádějí dobrou práci. I přesto, že mají své nedostatky a práce občas není stoprocentní.
Přeju krásnou neděli a zůstávejte motivovaní, důležití a ocenění! :)
J
