Jsem žena. A žena je...
Jsem žena. Ale kdybych měla popsat, co vlastně žena je, musím přiznat, že to dodnes pořádně nevím. I když, představu mám asi mnohem jasnější než v pubertálním věku, to jo. Ale jsou to stejně jen pevnější kontury něčeho, co se nedá absolutně a konkrétně uchopit.
Žena = prsa. Vzpomínám si na prsa mojí babičky, když mne chovala a houpala ve své náruči jako dítě. Takové to její měkké, milující objetí. A měkké, milující objetí znamená lásku a místo k odpočinku. Takže žena = láska, na jejíž měkké hrudi si může odpočinout svět sám? Jo. Zní mi to hezky. :)
Žena = odlišnost od muže. To je jednoznačný. Ať už fyzicky, psychicky, a nebo společenskou úlohou, která je ovšem v dnešní době taky tak trochu matoucí. To, že nejsem kluk, jsem si začala uvědomovat docela brzo. Ale svou odlišnost jsem nezaznamenala sama. Začali mě na ni upozorňovat druzí: "Přece nepolezeš po stromech, jako nějakej chuligán!" (Chuligán = mužský rod, samozřejmě). "Vezmi si na sebe aspoň jednou tyhle pěkné šatičky, kolik holčiček by ti je závidělo." (No jo. Ale v těch se "na chuligána" hraje dost blbě). :))
Tedy pomalu a jistě, svět mne začal přivádět k uvědomění. K uvědomění si faktu, že nejsou všichni stejní, nejsou všichni kluci, a že kluci a holky jsou prostě nebe a dudy a každej má úplně jinou životní náplň. Což je ale otázkou že. Jelikož mám tendenci do všeho vrtat, neodpustím si zamyšlení: "Je to tak skutečně?"
Žena = menstruace. Tak tohle bylo jedno z nejnepříjemnějších zjištění, v mé osobní cestě za ženstvím. :) Menstruace. Nepříjemná věc, pouze komplikující běžnou existenci. A nejen, že "TO" kluci nemaj taky, ale ještě k tomu "TO" musí i bolet!! No uznejte, je tohle fér? Žena tedy rovná se i bolest, protože to je přesně tím, co musí každý měsíc snášet. Pokud nechce odrodit zástup potomků, samozřejmě - ale ani v tomto případě se o bolest nepřipraví. Jen je intenzivnější. (Juchůů!) A kratší. (To už je fuk.) :)
Žena = život. Což je naopak nesmírně krásné. I muž je život, protože v něm spí semínko. Ale žena je všecko, co semínko potřebuje k tomu, aby ožilo. Je jako kyprá půda. A tady mne znovu napadne měkká náruč mojí babičky. Žena je živina. Žena umožňuje životu, aby započal a rostl, nebo aby zůstal spícím.
Žena zná bolest. Rodí v bolesti, v bolesti otevírá životu brány a to vše její duši dává hloubku a jejímu odhodlání vytrvalost. I proto možná nechápe muže, který je bez podobného údělu a zkušeností jaksi "plošší". Dřív nad problémy zlomí hůl. Snáz se nechá zviklat k tomu, aby překážku obešel, namísto toho aby ji rozťal ve dví. Protože se bolesti (na rozdíl od ženy) může vyhnout. A to z některé nás mají snad i mužům za zlé.
Jsem žena a je to fajn. :) Moje podstata mne baví a těším se, že jí s přibývajícím věkem možná budu rozumět i víc. Ale zajímá mne, co si o ženství myslíte vy?
Těším se na komentáře! J
1 comment