Ze života: Když překročíš bludný kořen
Bludný kořen není jenom pohádková záležitost. Občas se objevuje na tý naší, člověčí cestě a řekla bych, že čím větší je kus, který z té cesty urazíme, tím větší šance je na to, že o nějaký zakopnem. Nedá se jim úplně vyhnout. Ale dá se poznat, že jsme nějaký překročili. A poznáme to zpravidla tak, že kolem sebe rozeznáváme věci, které by tam být neměly, nebyly v plánu a prostě jsme díky nim někde, kam jsme neměli namířeno.
Cesta by měla mít cíl
Každá cesta by měla mít nějaký cíl. Jinak není důvod se pohybovat kupředu. Bez cíle není plán, kam chceme vlastně dojít, a tak buď nedojdeme nikam, nebo je vysoká šance, že dojdeme na místo, kde se nám to vůbec nelíbí. Já určitě patřím k lidem, kteří si své cíle definují, nebo aspoň mají nějakou hrubou představu, kam by měli směřovat. Ale i když si určíte svou "zaslíbenou zemi", uděláte si plán i mapku, můžete počítat s tím, že budou překážky.
Nedívej se napravo, ani nalevo a neohlížej se zpět
Miluju pohádky, už od dětství. A fascinuje mě, když jako "dospělák" vidím, jak hluboké pravdy o životě, v nich jsou ukryté. Pokud chceš dojít na zlatý zámek, nebo vysvobodit princeznu, musíš přes devatero řek, devatero hor i devatero lesů. To je 3x devět úseků plných překážek. Nesmíš se dívat napravo ani nalevo, protože jinak hrozí, že sejdeš z cesty. Ale hlavně se nesmíš otočit, nebo zkameníš. Ohlížení se do minulosti, počítání předešlých neúspěchů, nebo pohodlí v minulosti setrvávat, nás na té cestě mohou zcela zastavit.
Jaká je tvoje cesta?
Ty cesty i cíle můžou být různé. Jsou to vztahy, které chceme pěstovat a mít. Je to partnerský vztah, o kterém máme nějakou představu, který utužujeme a rádi bychom ho k té představě směrovali. Jsou to pracovní cíle, důvody a motivace k dobročinnosti a všechno, čeho chceme dosahovat. Ta cesta nikdy není snadná, zvlášť pokud to s ní myslíme vážně a máme v úmyslu dojít hodně daleko. Pomůže se neohlížet spět, nedívat se napravo ani nalevo, nenaslouchat okolním hlasům... A přesto se můžeme ocitnout za bludným kořenem.
Bludný kořen
Já myslím, že těch kořenů člověk potkává v životě mraky. Některý zdržej jen chvilku, jiný nás odvedou hodně daleko na scestí, než si toho vůbec stačíme všimnout. Bludný kořeny maj dokonce i takovou moc, že nás nechávají v pocitu, že jdeme správným směrem. Člověk má pořád pocit, že hledí na cíl, nehledí na překážky, ale čím rychleji se pohybuje, tím rychleji jde vlastně úplně jinam, než byl původní úmysl.
Já nevím, jestli se těm kořenům dá vyhnout. Myslim, že ne. Na cestě totiž vůbec nejsou vidět. To, co při troše štěstí vidět můžeme, je samotný fakt, že jsme asi někde zabloudili.
V poslední době mám trochu pocit, že jsem v několika oblastech trošku "za kořenem". Není jednoduché opětovně hledat jádro věcí, určit kde přesně bylo to "scestí" a tedy i bod, ke kterému by se člověk měl vrátit a začít na něm znovu stavět. Ale určitě to půjde.
Tak jsem chtěla dnešním článkem povzbudit sebe i vás, že pokud snad vidíte, že jste někde "za bludným kořenem", dá se najít cesta zpátky. Ale člověk si musí natvrdo přiznat, že se ocitl někde, kde prostě neměl být a kde ani nechce setrvávat. Náprava může znamenat i to, že dáte výpověď v práci a začnete hledat jinou. Zrušíte smlouvu s důležitým zákazníkem. Odmítnete již domluvenou spolupráci. Rozhodnete se určité formy vztahů (ať už pracovních, nebo osobních) odmítat. Dáte v partnerském vztahu ultimáta, nebo sbalíte kufřík... a tak dále a tak dál...
Není to lehký, s těma bludnejma kořenama. Není lehký vrátit se na tu "správnou cestu", ať už je pro nás definice správný cesty cokoliv. Ale já věřím, že to jde a výsledek stojí za to.
Dnešní otázka závěrem: Už jste se někdy ocitli za bludným kořenem? Co vám pomohlo k návratu?
