Nevím jak vy, ale já osobně bych asi mezi Stepfordské paničky zapadla velmi špatně. Mám lehčí sklony k rebelii, věřím že Bůh může být i žena a především: nenávidím nákupy jídla. Stepford a já je prostě stejné sci-fi, jako původní stejnojmenná kniha.
Shopping? Yesyesyes!! Ale ne potraviny v supermarketu. To je fakt smrt. Absolvuji to téměř každý týden a téměř každý týden tak mám vynikající příležitost, pilovat si sebeovládání.
Nejčerstvější zážitek:
Místo činu - Lídl Česká republika
Akce:
Spěchám. Spěchám, protože to chci mít rychle za sebou. Spěchám a všichni ostatní vypadají nejen že nespěchají - ale že spí. Sunou se uličkami mezi regály a dlooouuuuuuuzze
ddlllooooooooooooooouuuuuzzze
dlooooooouze studují jejich obsah, jako kdyby tu šunku nebo jogurty viděli snad poprvé v životě. Pomoc. Chci jenom projet. Šunku už znám a navíc ji mají snad roky stále na stejném místě. Nebo jde o nějakou formu autohypnózy? Nevím. Počítám do desíti (páč nemám sílu už po desáté opakovat "Pardóón" a tlačit se prostorem, ze kterého dotyčný stejně neprojeví valnou ochotu zmizet).
Jsem u čísla šest. Paní milosrdně popojela a já mám volnou cestu. Vooolnoooooou!! Ale radost netrvá věčně. Do spodního regálu se ohýbá slečna pro majonézu. Ohýbá se tak, že horní částí trupu klesá, ruku natahuje k dóze s kalorickou mega-bombou, jednou nohou zústává spojena se zemí a tu druhou, celou ladně zvedá jako baletka snažící se o "holubičí pózu".
Samozřejmě, nic ladného na tom není. Z radosti nad volným průchodem jsem se přes ní téměř svalila. Naštěstí mám z podobných pravidelných, týdenních tréningů dost vycvičený postřeh. Zvládla jsem to. ;)
Jedu dál a narážím na další překážku. Respektive, zatím nenarážím, ale nejraději už bych to udělala. :)) Znuděná, pubertální, oplácaná holčička stojí právě ve středu uličky a drží se nákupního vozíku. Na jeho boku stojí maminka a loví v regálech. Zácpa. Už nepočítám a rovnou říkám "Pardón, můžu projít?" Matka po mně vrhá rychlý pohled ve stylu "Co si to dovoluješ??" ale pokračuje v lovení. Bezradná holčička kouká na vozík a zjevně usilovně přemýšlí, zda s ním posunout o dva metry vpřed. To by na něj ale maminka nedosáhla. Dva metry vzad? To bych musela couvat i já. Na neřešitelnou situaci jí doporučím ho stočit bokem do druhé uličky. Lidé tak mohou procházet všemi směry a mamince stačí dva kroky k nahromaděnému nákupu.
To jsem si už dovolila moc. Raději se nesnažím svou radu zpříjemnit úsměvem a beru roha směrem k vejcím.
Další "porod" na mně čeká u kasy. Miluju fronty. Miluju ty fronty, ve všední dny, v supermarketech, po páté hodině odpolední. (Myšleno ironicky!! (pozn.aut.)) :) Tou dobou už se mi lepí jazyk na patro a lituju, že jsem si cestou nevzala i nějakou mini svačinku, nebo aspoň malý džusík, abych nemusela rozdělávat celou pet lahev.
Jsem u cíle! Zbrocená potem (ale ne více než pokladní) hážu nákup do krabice a těším se do auta na cigáro.
Jo. Nejsem ze Stepfordu. :))
Nu, a co vy? Nějaké vlastní zážitky? :)
Budu se těšit na commenty
Jana ❤
Nie si sama! :D Ja prežívam toto peklo tiež každý pondelok, keď chodíme na nákup s priateľom. Horšie je to, keď chodím sama. Čím rýchlejšie, tým lepšie všetko nahádzať a ísť platiť.
https://windinhairblog.wordpress.com/
:D Měl by někdo vymyslet nějaký zlepšovák, jak se toho uchránit :D
Jani, nejlepší, jak se tomu ubránit, je nechodit do těch obchodů, když zrovna vyšla nějaká akce. My tedy z 80 % nakupujeme online i potraviny.
Ale jinak zajímavý pohled – a kdybys nás náhodou v Lidlu potkala a blokovali bychom Ti uličku, měj s námi prosím trpělivost (a trochu i soucit – dvě děti u nohou). Iva ;-)
Neber to zas příliš vážně Ivi ;) Každý máme něco, za co si zasloužíme soucit, to máš pravdu.
Pro mne je velký nákup každé úterý, akce neakce, mám to blízko a zapasované do dalšího programu. Nakupování online? Hm.. proč to nezkusit. Dáš tip? I když.. zas bych přišla o spoustu námětů na vtipný článek. :))
Jani, nechci tu dělat reklamu, ale každý asi bude vědět, využívám dva obchody… :-) Jsem spokojená, mám to bez práce, bez strkání, front, většinou ani neplatím dopravu. Navíc teda: ty chodíš hladová nakupovat? ;-) Z vlastní zkušenosti vím, že v takových situacích kupuju zásadně a ve velkém to nejzdravější.
Jeee pobavilas :) Vážně to tak občas je! Ehm možná se někdy dost podobnou holubicí skláním, ale uličky nechávám jinak volné, na mou duši :D :))
Ahoj Míšo, to mám radost, jestli se tím podařilo pobavit :)) i tvůj komentář mě rozesmál :D
Haha, nejvíc mě dostává, jak se v Lidlu ženský perou o to oblečení. To je porod, fakt jednou jedinkrát jsem tam šla už před sedmou, páč jsem hrozně chtěla levný černý nízký gumáčky. Děs běs, všichni se tam strkali, gumáky mám, ale už tam nikdy nejdu takhle brzo první den akce :D Na druhou stranu to oblečení atd. bývá hned v čudu nebo tam zbydou jen velký velikosti.
:)) jako bych to viděla. Já jsem udělala nové rozhodnutí chodit do supermarketů těsně před zavíračkou, minimalizuju tak rizika. :D A co tam je, to tam je. :D