Co mě naučil rok 2016
Tak jo. Další rok je za námi a nevím jak vy, ale já mám tendenci rekapitulovat. I když, v poslední době dělám shrnutí uplynulého roku spíš o narozeninách, ale proč nevyužít příležitost zakončit rok 2016 článkem. :)
V uplynulém roce se seběhla samozřejmě i spousta drobnějších průšvihů, byly nějaké starosti, nebyl to dokonalý rok - stejně, jako nejsem dokonalá já. Ale protože všecko zlé je ve finále pro něco dobré, moje rekapitulace bude jak jinak, než pozitivní. :) Tedy, co mne naučil rok 2016?
Když se chce, všecko jde
Někdy to, pravda, jde velmi pomalu. A spoustakrát člověka napadne, že by se už na to nejraději vykašlal. Pár dní, nebo týdnů, na to možná i kašlat zkusí. Ale pokud něco opravdu chcete, tak to nevydržíte dlouho. :) Pokud jste ochotni na tom dřít a snažíte se hledat různé cesty, jak své touhy dosáhnout, pak to dokážete. Zájmeno "to" si nahraďte čímkoli, co je vaším snem a můžete říct, že máte alespoň 50% kapacity, vrozených předpokladů, nebo kvalifikace jej dosáhnout.
Dvakrát měř, jednou řež
Tak toto je hláška, se kterou mám celkem problém. :) Sama patřím k lidem, kteří - jakmile je něco nadchne - by to řezali hlava nehlava. :)) Ale i tento rok (stejně jako pár těch předešlých) mě opět o něco víc naučil tomu, že měřit je důležitější, než řezání samotné. Minimálně pokud nechceme zbytečně rozřezat spoustu materiálu, který stojí peníze. Dobrý plán a příprava je základ úspěchu, ať už se chystáte řešit vztahové dilema, máte péct dort podle nového receptu, nebo chcete rovnou rozjet vlastní pekárnu.
.
.
Smutek nechodí po horách
Smutek nechodí po horách, ale po lidech. Nejde se mu vyhnout a nemá smysl se o to křečovitě snažit. Když už se na nás přichytí, neměli bychom ho ignorovat, ani přikrášlovat, ale přijmout ho a nechat jej být, aby mohl zase v pravý čas odkráčet. Je v podstatě velké štěstí, pokud prožíváme takový životní úsek, ve kterém je všechno v pořádku. Takováto období je třeba si užívat na maximum a být za ně vděční. Pravdou je, že nic netrvá věčně a v životě se střídají různá období.
Tento rok pro mne byl hodně pozitivní, ale žila jsem i pár smutků druhých. To sice trochu stíralo lesk mé vlastní radosti ze života, ale věřím, že kdyby se jednou role otočily, ani já na svoje trápení nebudu sama. A to je fajn.
Tolerance. Tolerance. Tolerance.
Tolerance je základ pro lásku. Základ pro klid v domě, v životě a ve všech ostatních vztazích. Řekla bych, že tolerance je jedna z nejdůležitějších věcí v životě vůbec. A stejně tak, jak moc je důležitá, je i vzácná. Já jí letos měla hrsti a jsem za to velmi vděčná. Vděčná a motivovaná k tomu, snažit se ji opětovat a rozvíjet, sama v sobě, sama k sobě - i pro druhé.
Hranice mají svůj význam
Vytyčují mezníky a charakterizují území mezi nimi. To území, ať už geograficky, nebo jako lidská duše, je naše vlastní. My za něj neseme odpovědnost, my z něj dáváme, nebo si jej hájíme. Kde nejsou jasné hranice, jasné ano i ne, moje versus tvoje, nedá se ani tolerovat, ani ustoupit, ani obdarovat. Mít své hranice není sobecké, ani kruté, jakkoli kruté se to může zdát těm, kteří by je rádi neomezeně překračovali.
Tak to je mých pár poučení v kostce. Co vy? Měl pro vás rok 2016 nějaký zvláštní význam? Těším se na komentáře! :) J.
