Milujeme muže takové, jací jsou?

Tak jsme minule s Božkou u dvojky vína opět došly ke zjevení, že i my (ženy) prostě máme sem tam občas nějakou tu mušku a jemný kázek na dokonalosti. Překvapivé? Ano, já vím. Ženě, coby stvoření rovnající se svými schopnostmi supermanovi (a nejen multitaskingem), může být občas zatěžko si nějakou tu mušku uvědomit. Ale holky, Boženo! Součástí naší dokonalosti je i to, že si prostě čas od času umíme vysypat ten kýbl popela na hlavu. Ne? Zejména když je oprávněný! Takže v dnešním článku zpytujeme svědomí. A zpytujeme s otázkou:

„Milujeme muže takové, jací jsou“?

„Jaj boha jen to ne! Však to ani nejde toto!“ Božena odpoví jednoznačně a ve zlomku vteřiny. Smějeme se. Nojo, ale ona je to někdy pravda. Však jací jsou muži? Krom jiného…

Umí se svléknout jako hadi a na tom samém místě (určitě ne ke svlékání určenému) ty svršky i zanechají. Umí nechat špinavé ponožky těsně vedle koše na prádlo. Umí si lebedit na gauči a koukat na zprávy, aniž by je týral pocit, že všude vůkol se rozkládá divoký bordel. Umí se dloubat v nose na veřejnosti a za volantem, samozřejmě pouze když mají pocit, že nemohou být spatřeni. Ale to je jim prd platný, zjevně to beztak všechny víme. Umí magicky vypínat mozek, když na ně mluvíme, a ještě u toho zvládnou vypadat tak, jako by nás poslouchali. Stejně magicky umí i zapomínat na věci, které my ženy, pokládáme za důležité.

Božena tuhle byla na rande. Na otázku „jakej byl?“ odpovídá: „No, šlo to, ale to oblíkání musíme změnit, fakt.“

Ach bože, takové nepřijetí!!

No jo, dobrý, jenže já ho viděla a ty hadry byly vážně předpotopní. Hrůza a děs. Ne že by ho člověk nemiloval i v těch podivných pytlech, ale než si ho povede po svém boku, tohle mu zakáže jako první!!

Dneska s chlapy vážně soucítím. Protože kdyby někdo po prvním rande se mnou, pojal úmysl od základu mi změnit šatník, asi bych ho vyměnila celýho. Nebo kdyby mě kibicoval za to, že jsem nechala rtěnku ležet na pračce, místo toho abych ji vrátila do poličky. A je fakt, že chlapi tyhle ambice moc nemaj a když už, tak jde spíše o výjimečné případy.

Láska bez podmínek jde prostě líp chlapům:

Chceš se malovat víc, nebo míň? Ok. Vlasy navlnit, nebo vyžehlit? Pro mě za mě. Nechalas ponožky u prádelního koše? No a co. Na první rande jsi přišla v něčem, co připomínalo pyžamo? Pche, koho to zajímá. Muže bere především to, co je uvitř!! Uvnitř „téměř pyžama“ a podprsenky, samozřejmě. Málokdy nám oponují, že v našich oblíbených šatech vypadáme jako z první republiky. Jestli mužům na ženách něco vadí, tak je to právě to neustálé vytýkání, dohadování, přílišné rozebírání věcí, dávání přílišného významu věcem absurdním… a tak dále.

A je fakt, že jsme na to holky někdy fakt mistryně. Tak jsme s Boženou dopily láhev, politovaly ty chlapy, jak maj s náma někdy těžkej život a předtím, než jsme se každá rozběhla sbírat své vlastní (pánské) ponožky před prádelním košem jsme si slíbily, že budeme k těm mužům tolerantnější.