Můj muž má milenku!
"Je to v prdeli! Já jsem to věděla!!" Volá mi Božka vzápětí, co jsme se rozešly u koupaliště a já sotva stačila dorazit domů. Vlastně jsem si ani nestačila srovnat v hlavě, co všecko mi navykládala a už tu je další nášup. A tenhle teda stojí za to. "Můj drahý muž má milenku", pokračuje ironicky Božena.
Hm. Co na to říct. "To bude dobrý"? No nevim. Na milosrdný lži moc nejsem. Mlčím. Ale jen chvilku, protože Božka se stejně hned ujímá slova a to, že odpověď ze mně nevystřelila jako z děla a na vteřinu včas, ji zjevně nijak netrápí. Pochopitelně. Tu teď trápí jiný věci.
Takže si poslechnu jak na to přišla. Zjistím, že vlastně nepřišla na nic moc. Tedy nic moc, na základě čehož by se dalo na 100% usoudit, že má její Pepan opravdu babu. Na druhou stranu, když mi zaníceně vypráví na co si vzpomněla a rychlostí blesku spájí "úplně jasný" mini-události a náznaky, společně s časovým harmonogramem jejího muže.. musím říct, že by se tomu dalo věřit. Zvlášť když to vyprávění nabije tak srdceryvně rozhořčenou emocí, že by přesvědčila i kus základové zdi aby se pohnula.
Takže co? Chlácholit ji nebudu, někdy je dobrý připravit se na nejhorší. Asi nepropadnu ani zuřivosti vůči Pepanovi. Přeci jen, věřím v presumpci neviny, minimálně dokud neexistuje žádný hmatatelný důkaz - a Božčin šestý smysl za něj nepokládám. Takové neoprávněné obvinění nebo výlev, by mohlo mít dramatické důsledky - ale v Bóžin neprospěch. Snažím se ji uklidnit a vrátit do reálu, ať to zatím nechá být a důvěřuje Pepanovi i osudu.
Nejlíp když zase vyrazíme na víno.. Tam to všecko proberem. Už teď ale vím, že možností je několik. Při každé z nich bych počkala, až vyprchají emoce a vrátí se klidné a racionální uvažování. Jakmile jsem schopna racionálně uvažovat (i když opravdu si neumím představit, jestli je něco takového vůbec možné, v časově kratším horizontu. Ale připusťme hypotézu.) je na místě zvážit, zda stojím o Pepana jako takového. Jesti naše minulost a partnerství stojí za odpuštění, v případě že o odpuštění bude stát. Pakliže vím, jsem (nebo nejsem) li ochotná odpustit a pracovat na eliminaci následků, zbývají zmíněné možnosti postupu:
1. Otevřeně se zeptat.
A pokud tuším dokonce konkrétní jméno, klidně se otevřeně zeptat i na to. Je fakt, že spousta lidí bude zatloukat, jak radí nejmenovaný někdo, jehož rady mi neimponují. :P Na druhou stranu, někdo se možná zamyslí a na férovku řekne odpověď. Opět čistě hypoteticky předpokládám, že snáz se popravdě odpoví někomu, kdo stejně plánuje rozchod a jen mu tím spadne kámen ze srdce - že je všecko venku. Podobnou otázku bych projistotu kladla až v momentě, kdy si budu aspoň trochu jistá, že jsem redy slyšet otevřenou odpověď. Ono člověk asi stejně redy nikdy nebude, ale alespoň se o to musí pokusit.
2. Předpokládat a být lepší.
Předpokládejme, že milenku má, ale nechceme se na to ptát. Co si budem nalhávat, jsou věci, které milenky zvládají líp. Líp vypadají. Protože je chlapi nikdy nevidí po ránu, nebo když se vrátí domů nasrané z práce. Ono pak třeba - i o pár dětí méně má vliv na vzhled - že. Také je s nima větší sranda. To je zas tou bezstarostností, kdy není nutné řešit všední problémy, zabezpečovat chod rodiny, hádat se kdo co udělá.. to se to pak užívá spontánnosti, vtípků i uvolněného sexu. Takže chápeme co je na milenkách. Nabízí se ale otázka, zda jsme se nepodílely na podobném "selhání" tím, že jsem dlouhodobě některou z těchto oblastí sabotovaly. Ať už je odpověď jakákoli a my víme, že ho ani přesto všecko nechceme ztratit, je dobré zkusit jít na to jako milenka - a ještě k tomu využít tepla a servisu rodinného krbu. Tohle je trochu ošemetná věc, přece mu nechceme dávat prostor, aby mu všude všecko klapalo po všech stranách. Ale k milé, chápající manželce, která o sebe pečuje a navíc jsou u ní jisté rodinné benefity - se vždycky líp vrací. Pakliže by o to stál. A pokud by nestál, jako nasraná příšera na tom tak jako tak nic nezměníte.
3. Začít si žít svůj život
A jeho nechat, ať se popere s tím svým, ať už v něm je i milenka, nebo jen on sám. Tím nemyslím skočit také rovnou do záletničení, nebo jakéhokoli druhu nespolupráce. Jen spíš přestat řešit JEHO a začít řešit SEBE. Dělat věci pro sebe a Pepana nechat, ať si dělá svou půlku pro rodinný krb, a ve zbytku si vyřeší svůj život. Kdo ví. Třeba mu začne vrtat v hlavě, že najednou jdete jiným, nezávislým a soběstačným směrem, a nebude chtít abyste mu tímto směrem i utekla. Nebo si uvědomí skutečné důsledky toho co dělá a díky tomu, že v určitém směru vaše starostlivost poleví, bude se musít začít starat sám. A to přínese další uvědomění. A nebo taky ne. Ale i pak - vy budete už mnohem dál a nějaká milenka vám nebude trhat žíly.
No je to těžký. Je. A doufám, že nikdo z vás podobné věci neřeší. A pokud jste kdo řešil, povězte: Co mám příště Božce poradit?
