Proč "Nemám čas" není omluva
Dnešní příspěvek mám v plánu už hrozně dlouho, ale nějak jsem neměla čas. ;) :D Nicméně! Před chvílí jsem mluvila s Boženou, zase jsme probíraly chlapy a tak jsem se k tomu konečně (i díky ní) dokopala. A hlavní téma? Nemám čas!
Já teda nevím, jak to máte vy, ale ze svého okolí tahle slova slyším velmi, velmi často. "Nemám čas, nestíhám, nevím co dřív"... A jako jo, já to chápu. Mám to totiž úplně stejně.
Je těžké zvládat práci 8 hodin denně, pečovat o rodinu, manžela, vychovávat děti, zvládat akce ze společenské nutnosti, vařit, uklízet a ještě si najít čas na koníčky nebo přátele. Znám různé story matek samoživitelek, věčné řešení hlídání a peněz (nedejbože když je dítě nemocné), snahu o rozvrhnutí sil tak, aby dítě emočně nestrádalo a přesto bylo i dostatek peněz na vše, co je potřeba. Znám i story, kdy páry plánují vlastní bydlení, což s sebou nese další starosti, výdaje, tím pádem i větší zápřah v práci (aby na výdaje bylo), hypotéku a další "honění se" za vizí klidu, kdy už konečně bude hotovo, uděláno, splaceno, vyděláno, vystaráno... a tak podobně.
Při tom všem, ve finále vychází průměrný počet denních pracovních hodin určitě na víc, než na osm. Střední a vrcholový managment už s tím vlastně počítá, že se denně odmaká deset hodin. Však přeci ten balík nebude brát zadarmo, že. A neexistuje, že si dá v práci padla, pokud se řeší zakázka, nebo finišuje jakákoli práce před termínem. Nojo, jasně že se pak může zvolnit jakmile se zakázka dotáhne. Ale, už vám někdy přišel šéf oznámit že "Jo, teď je ta správná chvíle trochu ubrat"? :)) Dělnické profese a prodavačky to mají zrovna tak. Sice se s tím nepočítá tak automaticky, jako u manažerů, ale zase je to potřeba. Směny jsou i o víkendech a hodiny navíc se dobrovolně hodí, protože přináší i nějaký ten peníz navíc k dobru.
Je skutečně dřina, si uspořádat život tak, aby si člověk mohl dovolit pracovat rozumnou dobu a dostal za to očekávaný (a dostačující) budget. (Což máme samozřejmě každý taky někde jinde, ale to sem dneska nebudu míchat).
Prostě jo! Času je málo! ALE...
Hláška "nemám čas", není omluva. Jakto? Úplně normálně. Tak třeba i když nestíháte, nakonec si stejně musíte udělat čas a prostě si na ten záchod dojít, ne? :) Stejně tak si uděláme čas na doplnění žaludku, jakkoli si naříkáme, že to "téměř" nestíháme.
Všichni totiž máme k dispozici stejné množství času, což je 24 hodin denně. Ale každý je strávíme podle svých vlastních priorit.
Takže pokud vám někdo ohledně schůzky odpoví "nemám čas", jinými slovy vlastně říká: Mám k dispozici úplně stejné množství času jako ty, ale schůzka s tebou momentálně nepatří k mým prioritám.
Tak jasně, někdy můžou být důležitější věci, než jsme my samotní. Ale pokud do těch priorit nepatříme dlouhodobě, nebo až příliš často, měl by to pro nás být jasný ukazatel nezájmu. Zní to drsně, že? Ale tak to prostě je.
Každý si umíme udělat čas na věci, které potřebujeme, nebo které chceme. Problém je, že se nám často spíše nechce - a tak je nám čas dobrou výmluvou. Ale po dnešním článku už to bude výmluva velmi průhledná! ;)
Není čas jako čas
Asi ještě rozlišuju mezi časem na práci a časem na člověka. Jsou věci, které musíme dělat a stíhat z nutnosti a je nějaký čas, který nám zbývá, nebo ho zbývá málo a tak si jej musíme účelově dělat. Každopádně, pokud jsme my těmi, na které neustále čas nezbývá, neměli bychom asi do nekonečna čekat a dělat si iluze, ale brát to jako jasné sdělení nezájmu.
..
