Legenda o ženě se šesti rukama
Dneska bych vám ráda vyprávěla jednu bájnou pověst. Kdo ví, co je na ní pravdy, ale určitě se na pravdě minimálně zakládá. Budu vám vyprávět o ženě se šesti rukama, což byla vlastně žena prapůvodní. Taková verze Adama a Evy, jak ji neznáte. :)
To jednou, kdysi dávno, jeden jakýsi smyšlený bůh (jehož jméno neznám), stvořil Adama. Teda, já vlastně nevím, jestli to byl Adam, Franta, nebo Pepík - ale říkejme mu tak. Adam vypadal zhruba stejně, jak ho znáte dnes. Měl jednu hlavu, dvě ruce a dvě nohy. Hlavu měl tvrdou a umanutou, plnou nápadů a idejí. Nohy rozběhnuté vpřed a ruce, ruce měl více méně prázdné. Tedy občas do nich něco vzal, ale vyskytla se drobná "výrobní vada". Totiž Adamova hlava byla sice plná idejí a plánů, ale rukou měl jen jeden pár. Stejně tak se dokázal soustředit jen na jednu věc a tak se mu jeho život zdál pomalý a smutný. Více ambicí prostě potřebuje větší potenci! A tak škemral a škemral, u toho boha co nevim jak se jmenoval, až ten se rozhodl, že mu stvoří ještě Evu. (Nebo Jarmilu, Boženu, to se taky neví). Aby byl Adam potentnější.
Jelikož Adam byl jeho výtvor (toho druhu) nejlepší a nejnovější (a už se vyskytly problémy), rozhodl se, že na prototypu Evy si dá obzvlášť záležet. Dotáhne Adamovy nedostatky a utvoří z nich dokonalý celek. A tak, přátelé, vznikla Eva.
Eva byla trochu jiná, než Adam. Měla ho doplňovat a povyšovat na vyšší úroveň. Jelikož Adam měl hlavu plnou nápadů a idejí, Eva musela navíc dostat velkou dávku altruismu a schopnost upozadit sebe, ve prospěch muže. Hlavu prázdnější sice neměla, ale kdyby ji měla stejnou jako Adam, daleko by se nedostali. K tomu navíc dostala tři páry rukou. Ano tři. Protože Adam měl Ambice a dokázal se soustředit jen na jednu věc. Protože Eva mu měla být pomocí, ale ještě měla i vlastní hlavu. Tři páry rukou byly prostě ideálním řešením, jak lidský druh ve dvou povýšit na něco víc.
A tak Adam plánoval a dobýval, jedněma rukama. Eva mu jedněma rukama pomáhala, druhýma se o něj starala a třetí si nechávala pro sebe. Kdyby se přeci jen chtěla angažovat ještě někde "ve vlastním oboru". Jenomže přátelé, tu se vyskytl další zádrhel. Adamovi se to zdálo nefér. Což by samozřejmě nikoho z nás nenapadlo! Protože ještě neexistovalo já versus ty, ale my jako celek - a tak to ten bůh zamýšlel. Protože Eva si taky nestěžovala, že svýma rukama dělá práce za dva. Jakkoli, Adam si stěžoval a stěžoval, až se teda ten bůh rozhodl, že jí ty dva páry rukou sebere. "Ach jo.. a tak to mohlo kráásně klapat", pomyslel si. Protože ale nemohl jen tak něco Evě vzít (což bohové nedělají, když už jednou dali), přemýšlel, čím jí obdaří výměnou. A ne, nebyla to prsa, ani vagína - protože milí zlatí, co si budeme povídat, ale i ty jsou více méně pro Adama a zachování rodu. Musel vymyslet něco, co bude patřit jenom jí. Nic moc ho nenapadalo a tak (ač nevěděl jestli to vůbec bude darem), prořízl Evě ústa a trochu přibrousil jazyk.
Adam měl radost, že už mu počty sedí, rukou mají všichni stejně a všecko je spravedlivé. Jenže moc nechápal, že méně rukou - méně výkonu. Přece jen už měl zažity určité standardy. A Eva začala řešit, co svýma jedněma rukama dělat dřív. Jestli pomáhat Adamovi, nebo se starat o rodinu a kdy se vůbec věnovat sobě samé. A ke svým úvahám přidala i prořízlá ústa a nabroušený jazyk.
A tady, drahouškové, své vyprávění ukončím. Protože je jasné, jak to bylo dál. Adam nechápal a moc toho nenamluvil. Eva nestíhala a mrskala ostrým jazykem. A časem ze začaly psát knihy "Proč muži lžou a ženy pláčou", nebo jak jsou muži z Marsu a my z Venuše. Ale VY - vy už tomu dneska rozumíte! Protože jste četli, kde to všecko začalo a jak to bylo doopravdy.
Možná... ;)
Amen :-)
:D