Olga Hepnarová vzkazuje..
"Drahá společnosti, drazí občané a tedy i ty, drahý čtenáři!
Vysmíval ses mi. Nebyl jsi mi přítelem. Nechtěl jsi mi pomoci. Nechtěl jsi vidět co v sobě skrývám, když jsem ještě byla ochotna to odkrýt. Bili jste mě, týrali jste mě, neposkytli jste mi pomoc, když jsem ji hledala. Na samotném dně jsem se tedy rozhodla o poslední výkřik před smrtí. Jako většina sebevrahů, se ale nezabiju sama. Zabiju vás, tak jako jste to udělali vy mně a tak jako to uděláte, následkem mého činu. Zabiju nevinné lidi, kteří si to nezaslouží. Stejně jako jsem si nezasloužila já, to co na mně bylo spácháno a vy jste se nechtěli starat, nebudu se starat já o životy které vezmu. Budiž vám to ponaučením a možností, změnit sebe sama. "
Asi takto bych Hepnarovou pochopila já, na základě filmu.
O filmu
Včera jsem konečně zkoukla film "Já, Olga Hepnarová" a musím říct, že to je skutečně mega mazec. Trochu jsem se toho bála, z doslechu jsem znala pár reakcí, a ty byly vesměs velmi frustrující. Každopádně film určitě stojí za shlédnutí. Má silný, emotivní náboj a ještě silnější sdělení, tím více, že jde o skutečné události v Čechách, v sedmdesátých letech. Olga Hepnarová se dožila 24 let. Byla poslední odsouzenou na smrt v naší zemi. Film se snaží na základě dostupných faktů vyprávět příběh Hepnarové, která nezapadala do společnosti, neuměla komunikovat s lidmi a postupně trpěla závažnějšími a závažnějšími psychickými problémy. Snažila se (bohužel neúspěšně) vyhledat odbornou pomoc a její příběh vyústil masovou vraždou, kdy nákladním automobilem najela do lidí na tramvajové zastávce v Praze, z nichž 8 zemřelo. Svůj čin pečlivě připravila a přichystala si k němu i dopisy, které poslala do dvou novinových redakcí, aby její čin byl správně pochopen. Podle všeho svým činem chtěla poukázat na to, čeho se a ní společnost dopustila a jednou ranou odplatit - i názorně ilustrovat, že lidi typu jí samotné jsou produktem společnosti, která si za vše může sama.
Film je černobílý, dobový a tak nějak "minimalisticky čistý". Najdete v něm spoustu až uměleckých záběrů.
O Olině
Nad podstatou jejího činu jsem se samozřejmě zamyslela i já. Projela jsem google, ale bohužel z dětství nebo rodinného prostředí Olzina života, jsem nenašla nic relevantního. Je otázkou, zda jsou takové informace vůbec dochovány, nebo známy. Vyšla i kniha "Olga Hepnarová" od Romana Cílka, která je pokusem o sondu do duše vražedkyně, kde bych podobné informace očekávala. Komplexní pohled na věc může mít člověk pouze v případě, že zná minulost a pozadí činu i člověka, takže si ji asi ze zvědavosti a doplnění informací koupím. Jiné dostupné informace vesměs prezentují stav nebo dětství Hepnarové, jako její pocit "otloukánka", no ale těžko říct, když neznáme pravdu.
Doporučuji mrknout na film a věřím že i kniha bude velmi dobrá.
Pěkný článek! Knihu mám doma a od té doby o případu pořád přemýšlím.. Na film jsem čekala 4 roky a nezklamal. Velmi smutný příběh, jak Olžin, tak těch nevinných lidí.. Opravdu povedený článek.
Děkuju, to jsem ráda že se vám líbil. :) Jj, případ smutný, zvláštní a hodně k přemýšlení. :-/