Podzim je nostalgie (pokud vás nezabije)
Učím se mít ráda podzim. Protože „Hygge“. Malé radosti. Protože svět se nám nepřizpůsobí, abychom byli šťastnější. Protože podzim bude každý rok, ať už ho milujeme, či nikoliv. Takže se učím hledět na krásu. Všude.
Třeba když přejde nádherné, květnaté jaro, v horké letní dny, a sluncem rozjásané léto se pomalu zachmuří podzimní nostalgií. Jo. V rámci hledání krásy nahrazuji slovo „hnusný“ slovem „nostalgický“. Jak jinak taky vnímat kratší den, méně světla, vlezlou zimu ne-zimu a časté dešťové kapky. Člověk se jim může bránit akorát tak, že si koupí růžový deštník a hypermoderní, rozkošný, kytičkovaný gumáky. A ani to, ne vždycky zabere na zlepšení nálady, která se pohybuje spíše v utlumených, barevných tónech, stejně jako toto roční období.
Dobře ale. Nehleďme na útlum, hleďme na nostalgii. Není vždy příjemná. Ale patří k životu. Někdy rozvzpomíná a inspiruje, jindy rozesmutní… ale dokud jí říkáme nostalgie, je vlastně svým způsobem krásná. Well… a to je dospělost. Představte si dítě, které se raduje, že mu končí prázdniny, nebo že venku prší, a tak nemůže běhat po parku, ale musí trávit svůj čas doma, v blízkosti rodičů.
Nojo ale, dnešní děti už to vlastně asi mají taky jinak.
Podzim je nostalgie
Podzim je napůl bdělý spánek
a smrti svatostánek
pro náruč listí
co na zahradě hnije…
Hm. To se mi nepovedlo. Málo hygge. :) Tady je té nostalgie až příliš vysoká dávka.
Tak jinak…
Ve víru barevného listí
pár slunečních paprsků se tříští
a mživě slzí obloha,
když Fíček skočil do hloha.
Hlohu. Křoví, rozumíte. :)) To zní trochu veseleji, ne? A kdo za to může? Fíček. A co z toho vyplývá?
Že i podzim se dá zrýmovat vesele. (Když na to vynaložím asi 200x větší úsilí než v létě). Když je s kým po boku a když na něj nejste sami. (Jo, je potřeba aspoň ten pes). Jakákoli nostalgie v izolaci totiž zavání nebezpečím předávkování. Takže se neizolujte – ať už doma, nebo u televizních obrazovek, anebo sami v sobě. Místo u Aperol Spritzu se družte nad šálky čaje, kávy a kakaa.
Kakao. Mmmm. Tohle je ta správná, nostalgická, podzimní vlna. A knížka v ruce. Takže já jdu na to.
P.S. Hlavně hygge woe!
No musím říci, pro mě je podzim skvělým obdobím. Je však pravda, že je to dáno hlavně tím, jak jsme podzim trávili jako děti s rodiči. Miluji do dnes vůni čerstvě spadaného listí. I svoje děti jsem o to nechtěla ochudit a proto jsme k domečku pořídili několik stromů (je z toho les) před které jsme umístili několik beden do kterých děti mohou vlézt případně skákat. Děti to milují a já si vzpomínám na krásu svého dětství.