Pokračování: Proč ženy milují rebely a muži si neváží vzorných manželek
Naproti tomu, muži si sní o svých femme fatale a svým způsobem, více či méně, propadají zase jiným iluzím. Nicméně v nadpisu článku řeším především to, proč si neváží vzorných manželek...
Podle mého, muži po vzorných manželkách (svým způsobem) touží. Láska prostě prochází žaludkem. Není nad pořádnou ženskou, která levou zadní zvládne svíčkovou s domácím knedlíkem, nebo aspoň pořádný gulášek. Není nad ženskou, která když se prožene bytem, line se za ní vůně domova, věci získávají své místo, domácnost řád a všechno se skví útulnou čistotou.
Ne, sory. Bordelářky, který neuměj vařit, fakt netáhnou. Určitě ne ve třiceti.
Samozřejmě, chlap je především lovec a samec. A lovec a samec nesní primárně o kuchařce. Sní primárně o samici. A to po pořádný samici, jistěže. V tomhle si asi s chlapy nemáme co vyčítat. Primárně to chce pořádnou samici a až následně se počítá do benefitů, jak moc samice umí opečovávat. A samice se snaží.
Ženský mají péči o druhé v krvi. A znám spouuustu "rebelek", co zkrotly a našly se u rodinného krbu. Přijde láska a chlap chce skály lámat (minimálně zpočátku), žena chce být ideálně vším, co muž potřebuje a láska rozmrazí i ty největší feministky. (Prosím feministky, aby se nyní neurazily. Zjevně jsou feministky, a feministky co mají rozmrznout.)
A tak jde čas a jde i vztah, muži už tolik nepotřebují skály lámat, aby ohromili ženu, která už dostatečně ohromena byla a nyní sedí v kuchyni a pije kafe. Nicméně, žena stále poskytuje servis, který se stal tak nějak standardem a občas si povzdechne, že je hrozně unavená, ale pak si vzpomene na svou matku, a na její matku a řekne si, že tohle je asi život a generace žen před nimi to neměly jednodušší... smíří se s tím a žijou. Tohle je rodina. Tohle je život. Navíc, pokud přibydou nějaké ty ratolesti, rutina je nezbytná zejména k péči o ně. K tomu, aby se ratolesti cítily bezpečně a mohly se zdravě vyvíjet.
Žena se s lecčíms smíří. Pokud nechce být na život sama. Pokud chce dát dobrý domov svým dětem.
Muž? Není příliš stavěn na smiřování se. Jsou samozřejmě výjimky v obou případech, vždycky. Ale smiřování je cosi, co už z historie vyplývá a patří ženě. Žena je ta, která rodí, kojí, primárně pečuje o dítě. Žena je zpravidla ta, která je ochotna se obětovat. Pro dítě. Pro rodinu. A muž patří do rodiny.
Muž je stále lovcem. Chodí do práce, "loví potravu", o dítě a domácnost se primárně starat nemusí... (alespoň tak to vidím kolem sebe) a to co je pravidelné, stálé, je i jisté, není třeba lovu a mužské ego chřadne. Chřadne i při vzpomínce na samici, kterou ulovil, s tělem laně, hřívou lva... Kdežto nyní žijí především s malou, kojící medvědicí, která staví hrátky stranou a alespoň na čas je nahrazuje mateřským pudem.
Vzorné manželky nejsou sexy, nezávisle na tom, jak sexy je jejich tělo. Vzorné manželky nepřináší do života vzrušení. Vzorné manželky po čase začnou nudit.
A chlap se nudit nesmí.
Tak nějak mi z toho plyne, že si jako pohlaví nemáme co vyčítat. A že nevděk světem vládne. Tedy na obou stranách. Občas. A že jak říká moje babička, šťastné, spokojené a fungující vztahy jsou především dřina. Dřina, práce na sobě a schopnost ustoupit, tolerovat a přizpůsobit se. Ideálně z obou stran.
To co dělí vztahy na úspěšné a neúspěšné, nebo nešťastné, je schopnost překonávat překážky
Protože šťastné, plnohodnotné vztahy neodlišuje od těch "prázdných" absence problémů. To co dělí vztahy na úspěšné a neúspěšné, nebo nešťastné, je schopnost překonávat překážky, sebedisciplína a umění společně řešit problémy.
