Poučil nás Černobyl? To nejděsivější ze stejnojmenného seriálu HBO

Poučil nás Černobyl? To nejděsivější ze stejnojmenného seriálu HBO

Nojo, nešlo to. :) Nešlo to, prostě nic nenapsat o seriálu, kterej mi hnul žlučí, obrátil žaludek naruby, rozpohyboval emoce i myšlenky do kmitočtu na hraně exploze jaderný elektrárny. Kdo jste neviděl, seriál Černobyl (5 dílů)  je neskutečnej mazec. Pro mně asi i z vícero úhlů, než "jen" z důvodu naturalistickýho zpracování rozkladu lidského těla pod vlivem radioaktivního ozáření. Samozřejmě už "jen" z toho naturalistickýho zpracování mi bylo slušně švindlich. Je to hrůza a děs. Tím hrůznější a děsivější, že vážně nejde o žádný sci-fi, ale o realitu z roku 1986.

Když vybouchnul Černobyl

Bylo mi pět let. Dost pravděpodobně jsem si někde hrála na pískovišti a neměla jsem ani páru, jaká šílenost se odehrává o pár kilometrů dál na východ. Šílenost a katastrofa globálního měřítka, která měla hrozivý a smrtelný dopad pro desítky lidí okamžitě nebo během pár dní, desetitisíce během měsíců a let. Ta story je vážně hrůzná, ale nechci se bavit o příběhu jako takovém. Ten každý známe, kdo neznáme - tak si dohledáme (třeba tady) nebo skouknem seriál. Chtěla jsem vypíchnout pár zásadních věcí, který mě upoutaly ve vztahu k současnosti a k našim aktuálním životům. Možná právě díky nim jsem začala přemýšlet, jestli nás Černobyl poučil a že je dobré si na některé věci ve společnosti dávat pozor. Například?

Dezinformace v praxi

Například taková dezinformace v praxi. Co všechno dokáže způsobit lež, jakým způsobem funguje zatrašování a jaká byla a je podstata socialistického režimu. Vyšší zájmy, které byly nadřazeny společnosti, rozuměj - zájmy pár jedinců u koryt na úkor obyčejného člověka. Tohle všechno způsobilo vznik jaderné katastrofy a její nesmyslné zhoršení na samotném začátku. Její finální nápravy se svět dost možná dočkal jen díky tomu, že se do všeho začaly "vměšovat" okolní státy. Co je to dezinformace v praxi?

V Černobylu to bylo tvrzení, že černá je bílá. Jinými slovy že není možné aby jádro vybuchlo, tedy není žádného výbuchu a vlastně se nic neděje. Co na tom, že se kolem elekrárny průkazně (!!) válely kusy radioaktivního grafitu, který hasiči brali do rukou a během pár hodin až dní se jim rozpadala kůže. Podle vedení Černobylu šlo jen o dramatizování. Co mi to připomíná?

Tak třeba tvrzení: "Já nejsem a nikdy jsem nebyl agent StB."  Popírání černého na bílém tak dlouho a tak sugestivně, že tomu snad i hodně lidí začne věřit. Co na tom, že věc je oficiálně prokázána a stvrzena několika soudy. 

"Ne, já jsem nezpronevěřil žádné dotace". Další tvrzení. A přestože jde o průkazný střet zájmů, vyzývat k odstoupení musí europoslanci. Je to snad Českému národu natolik jedno, že tlak k odstoupení necháváme na EU? 

Dana Drábová, šéfka Úřadu pro jadernou bezpečnost,vidí hlavní misi seriálu Černobyl jednoznačně: "Měl by ho vidět každý, pokud to zvládne. Hlavní poselství spočívá v pohledu do stavu mysli papalášů, aparátčíků, kteří se snažili zamést tu událost pod koberec." Tohle je pointa v jedné větě, která mě na černobylském příběhu děsí vlastně nejvíc.

Že doba se mění, ale lidi zůstávají stejní a stejné jsou i jejich chyby, pokud se nepoučí z chyb ve své minulosti. Pozitivní budoucnost se odvíjí od míry ponaučení a ochoty vyvinout nějakou aktivitu.

Jisté skupiny vlivných, mocných, nebo po vlivu a moci prahnoucích jsou samozřejmě nepoučitelné. Ale ten hlavní člověk, který by se poučit měl, jsi TY. Ty, já a každej obyčejnej člověk, kterýho se týká veřejné dění. Jak?

Jednoduše. Uvědomit si, že cokoliv se v naší zemi děje, se týká nás všech a my bychom k tomu neměli být lhostejní. V Černobylu se naštěstí pár takových lidí našlo. Jen díky nim se celá záležitost nezametla pod koberec. Jen díky nim se jaderná katastrofa nezhoršila do stavu, ve kterém mohla být ohrožena celá Evropa a ovlivněn zbytek světa. S nasazením vlastního života se rozhodli postavit "nadvládě", která měla snahu celou věc ututlat nehledě na životy. A hodně pomohlo i to, že se ozvalo okolí. Okolní státy.

Život za pravdu

V Čechách v tuto chvíli nežijeme pod politickým režimem, ve kterém by bylo nutné za pravdu a odlišný názor platit životem. Tím spíš bychom měli být ochotni se za pravdu bít. Tím spíš by nás měli inspirovat ti, kteří za pravdu, šlechetnost nebo správnou věc položili životy, ať už jde o katastrofu v Černobylu nebo druhou světovu válku. Neměli bychom být lhostejní a neměli bychom čekat na katastrofu, abychom se veřejně projevili. Správné věci můžeme dělat už dnes.

Nadvláda mocných

Už dnes se můžeme zajímat o to, co se skutečně děje v naší zemi. Neutvářet si názor a důvěru k politikům na základě toho, co oni sami prohlašují v médiích, ale na základě toho, co o nich říká opozice a fakta. Fakta se dají dohledat, spousta z nich je veřejně a volně dostupná na internetu. Samozřejmě, i fakta je nutné ověřovat a brát jako relevantní ta, která jsou z relevantních a důvěryhodných zdrojů. Česká televize a pořady nezávislých reportérů. Oficiální statistické úřady. Oficiální weby ministerstev. Nezávislá média, která nepatří žádné politické straně.

Ta nejhorší věc která se zemi může stát, je propadnout nadvládě mocných. Je jedno, jestli je mocenskou skupinou jediný politický režim, diktatura, nebo klan miliardářů pod rouškou demokracie. Nic proti bohatství, každému po zásluze, ale není možné aby si bohatí svými penězi kupovali zákony, dokonce je sami tvořili a činili to s jediným účelem -  aby byli ještě bohatší a ještě mocnější.  Tohle je zmíněný střet zájmů.

V tomto střetu zájmů se na obyčejného člověka vždycky bude myslet jen tak, aby dal svůj volební lístek. Sliby a koblihami. Lidem se dají sliby a koblihy, ale zákony a budoucnost země se netvoří tak, aby v ní bylo dobře poctivým podnikatelům, drobným živnostníkům a všem, kteří si to zaslouží. Tvoří se tak, aby bylo dobře miliardářům. K tomu miliardáři potřebují křesla ve vládě a ta potřebují voliče. Tak pompézně přidají stovku dvě důchodcům, téměř na úrovni inflace. To vše když mluvíme o domnělé demokracii. Říkám domnělé, protože si v posledních měsících tou demokracií vůbec nejsem jistá.

Co z toho plyne? O demokracii je nutné se zajímat a starat se o ni. Ne, nedělám si iluze že přijde nějaký nový hnutí, který spasí českou politickou scénu. (Ale bylo by to fajn). Každopádně k volbám by člověk neměl chodit na základě slibů, nebo teprve až povstane nějaká "strana dokonalých". Dokonalost neexistuje a k volbám bychom měli jít minimálně proto, aby se moc demokraticky dělila mezi více stran a aby se eliminoval střet zájmů a jednostrannost. Jen tak může být líp i řadovým občanům. Když má každá strana řádnou opozici, která už "dohlíží" na to, aby se sliby alespoň trochu plnily. Když řadový občan dokáže trvat na tom, že pravda je hodnota, která se musí ctít a bude žádat o odstoupení lhářů a zlodějů.

To nejděsivější na Černobylu

Jaderná katastrofa v Černobylu byla děsivá věc. Ale musím říct, že ještě děsivější mi připadal tehdejší (až současný) politický režim a jeho přístup k celé věci. Tak snad mi prominete, že jsem si neodpustila pár poznámek k věcem, které to ve mně evokuje.

TIP a otázka závěrem

Kdo rád čtete thrillery, jeden hodně dobrej (v knižní podobě) vám můžu doporučit. :)  Děj knihy Dítě číslo 44 se rovněž odehrává v SSSR a dáte ji jedním dechem, jak je napínavá. NO a taky samozřejmě samý StB KgB ROH a tak dál :)))

No a taky by mne zajímalo, zda vidíte nějaké podobnosti mezi Černobylem a dnešním životem v Čechách?

Sdílet na Facebooku

Sledovat

Pin