Příběh mého zadku, aneb o pozadí vyfoceného pozadí.

Příběh mého zadku, aneb o pozadí vyfoceného pozadí.

Drazí přátelé (i nepřátelé) mé osobnosti a všech fyzických (sou)částí k této osobnosti náležících...  :))
Tohle (!!)  jsem fakt nečekala. Jo, mluvim o včerejším postu svýho zadku, :)) kterej na sociálních sítích strhnul lavinu emocí. Jako jo, vim, že se rádi koukáte na originály, na to, co si na nic nehraje, na to, co nevypadá jako modelka a nestydí se za to. Ale včera se objevila i řada hejtů.  Ta dlouhá směs komentářů obsahovala toliko protipólů, že by se v tom jeden skoro nevyznal a tak jsem se rozhodla, že vám ke všemu napíšu pár zákulisních chytrostí :P O zadku, o lidech a tak. :))

Tak za prvé

V první řadě jsem neskutečně šťastná a vděčná za to, že je mezi mými čtenářkami a fanoušky na sítích tolik žen, které se dokážou stotožnit s mými názory a vidí v nich nějaký přínos. Díky vám se odvažuji pouštět i na tenkej led, v oblastech o kterejch jsem přesvědčená, že je prožíváme více méně stejně, ale stydíme se na ně poukázat. Třeba z důvodu, aby se snad někdo neotočil a nezačal ukazovat prstem po nás samotných.

Dál, jsem nesmírně hrdá a pyšná na to, kolik z vás mi píše, že se díky mým postům cítí líp. Zahazují mindráky, zkouší se mít rády takové, jaké jsou, přestávají se trápit s tím, jak (ne)vypadají...  A tohle je pro me osobně, ta nejúžasnější věc, kterou bych kdy pro koho mohla udělat.

Jo, pár řádných hejtů nám tu odstartoval pan Jiří komentem, že mám radši dělat dřepy a nepotřebovala bych se tu uklidňovat o tom, jak jsem krásná.  A tady drazí, začíná vrchol nepochopení. Totiž až budu jednou ležet na smrtelný posteli, přála bych si vzpomínat na všechny ty, kterým jsem kdy dodala odvahu, povzbudila je, pomohla jim nestydět se a umět být sami sabou, nezávisle na vzhledu. Je mi to milejší, než vzpomínat na "prodřepovaná" odpoledne a možná i zadek podle vkusu pana Kritika.

Pár dalších komentů, který se mi zdály lehce mimo mísu, by se dalo shrnout asi takto:

Nemyslím si, že tlustý je nejlepší. Nemyslím si ani, že tlustý je lepší než hubený. O čem jsem ale skálopevně přesvědčená je fakt, že každá žena je krásná, že krása není jen o těle a že i ty oplácené si zaslouží mít se rády, namísto toho, aby čelily posměšným pohledům nebo poznámkám.
Nemyslím si, že by tlusté měly koukat skrz prsty na hubené a hubené na tlusté. Věřím tomu, že bychom se každá měly umět vnímat jako krásný originál a jako unikát.

Ano, pohyb je důležitý, stejně jako je důležité o sebe pečovat. Ale nejvíc je, když umíte milovat to, kým jste, ať už zapadáte do něčích ideálů krásy nebo ne. Cítit se dobře ve vlastním těle můžeme začít už dnes. A když se nám to tělo podaří dostat do lepší formy, super! Ale i kdyby ne, není to důvod chodit kanály. Nic ani dobrého ani pěkného, nevzniká z nenávisti nebo z komplexů. Pohyb má být přirozenou radostí, nikoliv muka s cílem dosáhnout nějakého vzezření.

No, co závěrem? Jsem tu pro vás. Já i můj zadek. :))  A budeme poukazovat na to, že není ošklivých žen, ani těl... je jen blbých mozků. ;)
Takže s chutí do plavek!

Sdílet na Facebooku

Sledovat

Pin