Co mi dal film Zahradnictví; Rodinný přítel

Co mi dal film Zahradnictví; Rodinný přítel

Českou filmovou tvorbu mám celkem ráda. Ne tedy celou, ale určitě s oblibou koukám třeba na filmy zasazené do období válečné okupace, první republiky, nebo komunismu. Jsou to věci které patří do naší historie a české ztvárnění má většinou to největší pochopení pro ducha doby (a duši českou) na našem území, kterého je schopno promítnout i do filmu.

Záměrně jsem článek nenazvala recenzí, i když vždycky když píšu o knize nebo filmu, se o nějakou formu recenze jedná. Jelikož ale není objektivní, ve smyslu hodnocení spádu, zápletky, nebo kamery (čemuž samozřejmě jako laik nerozumím) chtěla jsem napsat pár řádků jako běžný člověk, jako filmový konzument. Pár recenzí a kritik jsem si přečetla a musím říct, že mě opět překvapilo, že jsou nic moc. A vlastně stejně vnímám i kritiku jiných odvětví. Kritici jako by se nejvíc soustředili na míru zábavy nebo napětí a pomyslnou osnovu či strukturu, která musí být z hlediska kvality splněna - a vynechávají sdělení mezi řádky, které jsou možná ty hlavní.

Mně se film líbil moc, dokonce mne i motivoval k tomu, abych šla na další díly trilogie.

A bylo to právě kvůli celkovému podání,  atmosféře filmu a sdělením mezi řádky, které pro mne bylo obrovské. Je jasné, že tento film neměl být válečným dramatem, ani výpovědí o hrůzách fašismu, takže proč mu to zazlívat.

Na mě celkově zapůsobil jako hořko sladká směsice všedních dní, v životech všedních žen, kterým se válka neproháněla přímo středem života (tak jako spoustě dalších lidí). Samozřejmě pokud nepočítám, že ty ženy dočasně ztratily muže, kvůli jejich statečnosti a snaze bojovat proti Hitlerovi, alespoň pomocí šíření antifašistické propagandy.

Šlechetnost

Hlavní sdělení filmu (pro mě osobně) bylo slovo šlechetnost. Šlechetnost a altruismus, ctění určitých hodnot, na úkor vlastních emocí. Přemýšlela jsem, jak často tato slova potkávám v běžném životě a řekla bych, že skoro mizí z českých slovníků. Neslýchám je často, protože není důvodu jej používat - respektive nedochází často k situacím, které dané slovo popisuje.

Z milého, filmového příběhu o rodinném příteli na mne tryskala šlechetnost rovnou z několika stran.

Ze strany rodinného přítele, který unikl pozornosti gestapa, ač jeho přítel neměl takové štěstí. Přítele, který pokládal za povinnost a běžnost postarat se o přítelovu ženu a sestry, s právě porozenými dětmi. Obětovat 6 let svého života, pro svého přítele, na úkor založení vlastního vztahu, vlastní rodiny. Strýček, který se stal plnou náhradou za otce a nakonec se i zamiloval do matky a ona do něj, ale oba ctili zásady a čekali na návrat uvězněného. Průchod emocím dali až po zprávě, že bohužel nepřežil.

A následuje zvrat a šlechetnost ze strany ženy, která ač už se smířila s faktem smrti svého muže a odvážila se plánovat vztah další, měla "zázrakem" svého muže zpět. Muže, který ji nepřestal milovat, naopak byla jeho vidinou návratu a silou v době uvěznění. Muže, který ale nikdy neviděl svou dceru, které už je 6 let a který se svou vlastní ženou strávil pouhé dva roky, na rozdíl od rodinného přítele.

Šlechetnost, altruismus a oběť rodinným hodnotám prokázala žena automatikou návratu k svému muži a pokračování života s ním, jakkoli to muselo být bolestivé. Stejně tak automaticky a s mlčením, přijal nové okolnosti i rodinný přítel, který nakonec odjel pomáhat nemocným do Terezína, ve kterém nakonec zemřel.

Ve filmu bylo víc drobných úvah. O statečnosti, tedy je li statečnější ten kdo sedí ve vězení, nebo ten který proplouvá - ale ve výsledku celou tu dobu schovával rizikové letáky ve svém zahradnictví. O nenaplněné lásce nejstarší sestry k rodinnému příteli, jejíž příběh bude předpokládám pokračovat ve třetím dílu trilogie. Ale pro mne bylo nejdojemnější a nejemotivnější sdělení právě to o šlechetnosti a obětech pro hodnoty a správnost věcí. 

Film určitě doporučuji, dá se u něj i zasmát, jakkoli je hlavní emoce spíše nostalgická. A kdo zkouknete, samozřejmě dejte vědět váš názor! :)

Sdílet na Facebooku

Sledovat

Pin