Shrňme si to, osude, aneb co všechno se vlastně stalo

Posledních několik let jsem dostala skutečně "naloženo". Po životní bouři pomalu opadá povodeň nejhorších pocitů, část věcí si začíná sedat, a s odstupem času jsem si řekla, že bude fajn si to shrnout.

Tíhnu k rekapitulacím uplynulých událostí i životních období. Mám pocit, že shrnutí je vlastně něco, co vytváří další prostor udělat závěr, a udělat ZÁVĚR všemu, co mám za sebou, bych si opravdu ze srdce přála. Podobnou snahu jsem měla vlastně už před necelým rokem, kdy jsem psala článek Poslední dva roky mýho života. Tady se ten závěr bohužel dramaticky nepovedl, a následující období byla spíš ještě tragičtější nástavba.

Nejlepší chlap na světě

Můj Nuny, jak jsem manželovi říkala, byl pro mne tím nejlepším chlapem na světě. Ne od začátku, ne vždycky, ale převážně a stoprocentně. Začátek vztahu byl hodně o vymezování osobních prostorů, v průběhu vztahu bylo pár momentů, kdy jsme jeden či druhý balili kufry, ale ve výsledku se naše manželství stalo vztahem, kterému jsem věřila až na dřeň. Byla jsem přesvědčená o tom, že tohle je ten muž, vedle kterého zestárnu. I proto jsme se vlastně rozhodli zkusit mít rodinu.

Milovala jsem ho, a stále miluju, celou svojí bytostí. Tak intenzivní láskou, která se může vyvinout a zesílit jen množstvím společně překonaných problémů. Ničím jiným.

Začátek konce

Začátek nejtěžšího období v mým životě se vlastně spustil s první vlnou Covidu. S úbytkem mých vlastních klientů jsem postupně začínala uvažovat jinak, a nakonec jsem se rozhodla sdílet manželovo nadšení pro založení rodiny. Jenže to nešlo. Necelý rok jsme strávili v naději, že se všechno nakonec podaří, a ve finále jsme se dočkali jednoho zdravého, silného, krásně se vyvíjejícího embrya. Jako nastávajícího otce, kterému by měla být vlastní odpovědnost, se mi podařilo manžela donutit absolvovat lékařská vyšetření, která sám u sebe vždycky zanedbával. Několik měsíců po vyšetřeních bohužel v závěru vedlo k informaci, že musí na okamžitou operaci aorty. Ta se odehrála pár dní před plánovaným zavedením embrya.

Přežili jsme, bude líp

Situace byla velmi vážná, nejen při operaci, ale i při následném probouzení z umělého spánku. Zhruba dva měsíce to vypadalo velmi negativně i co se týká trvalých následků, ale manželův stav se naštěstí výrazně lepšil, týden od týdne. To ovšem znamenalo jeho absenci ve firmě, která se téměř rozsypala i díky bývalým spolupracovníkům. Nicméně v boji o přežití, ke kterému jsme v závěru přidali i boj o přežití firmy, jsme zvítězili.

Nový začátek

Měl se odehrávat zhruba od Vánoc loňského roku. Výsledky vyšetření měl Nuny na jedničku s hvězdičkou, a odborníci nechápali, jak je možné, že se po tak závažných zdravotních komplikacích dal do pořádku, do tak dobré kondice. Pořád ještě chybělo dotáhnout pár věcí ve firmě, vyřešit bydlení, ale před námi se konečně rozprostíral horizont zastabilizované firmy, prodaného domu v původním stavu, nového domku na vesnici a nakonec, i zavedení našeho embrya, které čekalo v mrazáku na reprodukční klinice. Skoro happyend, i když... Pro mne za cenu na nějakou dobu obětovat svou vlastní práci, aktivity, osobní život a obrovské množství energie. Jsem ale ráda, že jsem dokázala dělat to, co pokládám za správné. O čem jiném by mělo být manželství, když ne o lásce a podpoře jeden druhého v dobrém i ve zlém?

Happyend se nekoná

V březnu jsem se rozhodla udělat si konečně dovolenou. Bohužel, pár týdnů na to, kdy byl manžel lehce nachlazený, se přidala i horečka a další hospitalizace. Infekce zlatým stafylokokem MRSA, sepse a ve výsledku masivní krvácení do mozku, dva dny v komatu a smrt. To všechno během jednoho týdne, kdy se mi ze dne na den zhroutil celý svět.

Nejdřív dřina, potom truchlit

V podstatě hned druhý den po smrti manžela jsem byla nucena řešit spoustu dalších problémů a povinností. Ukončit provoz účetní kanceláře, předat klienty a odevzdat jim jejich vlastní, účetní podklady, narychlo a paralelně se postarat o další zdroj příjmů, abych celou situaci ustála i finančně. Vydržela jsem 4 měsíce až do bodu, kdy bylo jasné, že se o sebe dokážu postarat, a že jsem se dokázala s pomocí druhých postarat i o problémy vyplývající ze smrti majitele účetní kanceláře.

Tváří v tvář zjištění, že to nejnutnější je dořešeno a teď už můžu pokračovat životem v sama, jsem se sesypala s rozhodnutím, že nechci žít.

Ani zemřít naštěstí není tak jednoduchý, takže jsem nakonec nastoupila na psychiatrickou kliniku s nadějí, že se dám do pořádku a najdu nový smysl života.

Nový smysl života

Upřímně, moc smyslu mi to pořád nedává. Pořád je to pro mně hrozně těžký, a rozhodně ve mně zůstane hluboká rána až do konce života. Nejen z Nunyho smrti a zmařených, společných plánů, ale i zjištěním, jak se k vám postaví okolí v momentě, kdy vám jde o všechno.

Naštěstí, nic není jen černobílý, takže mám ve výsledku velmi jasně vymezený okruh lidí, pro který stojí za to žít, protože vidím, že i oni žijí pro mně. Nový smysl života je prozatím "jen" cíl dořešit zbylé povinnosti, převzít dědictví, srovnat mínusové částky a najít si nové místo k žití.

Sečteno, podtrženo, shrnuto i sepsáno. Tím tedy doufám, že i uzavřeno, a že postupně začne zase vycházet slunce. I když bude vždycky těžký, že už nesvítí i na Nuna. Nebo snad svítí, a je mu mnohem blíž než na zemi?

A tobě milej Zlatí,

chci říct, žes mě neskutečně nas*al. V posledních letech pár věcma dozajista, a teď  hlavně tím vším, co za tebe musím řešit. Sama.

Jakkoliv, miluju tě pořád, navěky a navždy, jen by bylo jednodušší, když bych ti mohla osobně naflákat utěrkou. Kéž by ses staral víc o to, co potřebuješ ty sám, než co potřebujou lidi kolem tebe. Kéž bys byl zodpovědnější vůči vlastnímu zdraví, spíš než vůči práci, která musí být hotová. Kéž bys jen dokázal přijmout, že rodinný odkaz je k ničemu a na nic, pokud by tě měl stát zdraví nebo život.

Je mi to všecko nesmírně líto a hrozně mi chybíš, ale budu doufat, že si to spolu ještě jednou vypovíme. Dala jsem ti svých 150% a maximum veškerých sil, ale tys mi za to stál. Díky za všechno to dobrý, čím jsi obohatil můj život. Bylo toho hodně, za co máš (a budeš vždycky mít) mou vděčnost.  

Tvoje Amazonka, Jáňa.

Sdílet na Facebooku

Sledovat

Pin