Správná rozhodnutí bolí - další fakt, na který jsme s Božkou přišly
a předcházelo tomu třídění skříní. Znáte to. Ráno stojíte u otevřených šuplíků a polic, hledáte co na sebe a s hrůzou zjistíte, že vlastně nic pořádného nemáte. To už je ale po vaší pravé (stejně jako po levé) straně hromada hader a vy se zoufalstvím v očích spatřujete, že na sebe jste sice nenašla nic, ale už teď máte večer co uklízet. Pak teda v rychlosti něco obléknete a celý den se cítíte jako mimoň, s otázkou "Co vlastně tyhle kousky ještě pořád dělají ve vašem šatníku?". Následně si začnete slibovat, že se pustíte do úklidu. A třídění. A uděláte nemilosrdnou čistku mezi těmi "oldies" hadry, které z nějakého nepochopitelného důvodu pořád ještě vlastníte.
A tak jsme si s Boženou řekly DOST! Konec porotahování agónie a věčných ranních martýrií. Chce to změnu!
A ta změna bude o minimalizování. A zkvalitňování. A o spoření. A taky o utrácení, ale s rozumem a za kvalitní kousky. Když Božena je taky blbec. To je sleva tady, sleva tam, každý hadřík je sám o sobě strašně super (hlavně v tom shopu s obří červenou cedulí 80% off), ale doma zjistí, že jí ty jednotlivý útržky nějak nenavazujou na sebe. Nebo že jsou na ni moc odvážný. Nebo naopak nudný, a podobných super kusů za pár kaček už má několik. A pak různě čenžujeme, a promýšlíme, a zjišťujeme, že máme průser, kterýmu se říká "emotivní nakupování". Ale tomu je teď konec, šlus, ende! Jsme rozhodnuté!!
No.. ale od rozhodnutí k činu je to další boj. Najít čas. (Se do toho pustit). Mít to srdce. (Odhodit všecky ty super kousky za super ceny, které jste ale minimálně rok neměla na sobě, ať už je důvod jakýkoli). A to je ono. To je ten moment, kdy si zástupně uvědomíte, že všecka správná rozhodnutí bolí. Jako třeba rozhodnutí nenakupovat impulzivně. Více plánovat a promýšlet. Mít vizi. Třeba tu šatníkovou - co v něm vlastně chcete mít a jak chcete vypadat. Moje vize je, že chci ráno otevřít skříň a ať už sáhnu po čemkoli, musí to sednout a ladit. Nechci ztrácet čas přemýšlením o hadrech. Mám lepší způsoby jak jím "mrhat". A ono vlastně ani tak nebolí to rozhodnutí, jako spíš potom ta snaha, uvést ho do praxe.
Správná rozhodnutí jsou ta, která nás činí šťastnějšími ne teď, ale v dlouhodobém horizontu. Ale člověk je stvoření líné, a raději by to štěstíčko a klídeček hned. A proto vlastně spoustu rozhodnutí a akcí odkládáme. Jenže tím se v nás střádá pocit provinění a vědomí, že se výsledné akci stejně nevyhneme - a tomu se zase říká stres. A teď už vlastně nemluvím o oblečení.
Vědět co chci. Ujasnit si, co ve svém životě potřebuji a co je v něm zbytečné. Umět se postavit proti zbytečnostem, nebo dokonce přítěži. I když počáteční uvědomění, stejně jako prvních pár kroků realizace, může být příšerně srdcervoucích. Nebo nervyrvoucích. Nebo musíme překonat vlnu nesnesitelného odporu, který klade naše vlastní lenost, pohodlí a tendence hovět si ve stereotypu. Na druhou stranu, všichni víme že přílišný stereotyp zabíjí. Ať už jde o vztahy, kreativitu, nebo seberozvoj. A všichni přece chceme funkční vztahy, být kreativní a společensky i finančně růst. Ne?
Jo, bolí to. Ale já to dám. Takže páá, musím letět likvidovat další hromadu. :)
Btw, spoustu věcí je úplně nových a nenošených, takže kdybyste některá chtěla třeba luxusní leopardí, páskové botky na jehlovém podpadku, se slevou 95% :)) ozvěte se. Ale nezapomeňte, musí se vám hodit do konceptu! ;)
