Svatba a manželství: ANO nebo NE?
S hrůzou musím připustit, že čím je člověk starší, tím větší respekt (ne-li obavu) má k jakýmkoli závazkům a dlouhodobé zodpovědnosti. Nojo. Zkušeností přibývá, naivita i sladká neznalost je s třicítkou více méně pryč a uvědomění přináší obavy. Navíc, člověk je tak nějak čím dál lenivější, ve smyslu změn zažitých a funkčních modelů, ať už ve vztazích, nebo životním stylu. Takže pokud nám funguje partnerství, proč bychom z něj měli dělat manželství a riskovat případný, negativní dopad?
Není manželství jen kus papíru? Není manželství, v moderní době, vlastně přežitek? Pokud vztah funguje, je k tomu potřeba "ANO" před oltářem?
No, myslím, že je to o každém člověku zvlášť, jak se s tím vypořádá. Jsou ženy, které se od malička chtějí vdávat a víc nad tím nepřemýšlí. Jsou ženy, které už mají nějakou negativní zkušenost (ať už ze svého okolí, nebo vlastní) a ty s vdavkami nespěchají. No a pak jsou muži, kteří se nechtějí ženit ani omylem. :))) Záměrně neříkám ženy, protože tahle varianta se mnoha z nich, prostě netýká. :)) Nebo jsem aspoň nikdy nepotkala babu, která by se zapřisáhle nechtěla nikdy vdát. (A nepočítám ty rozvedené). ;)
Je fakt, že chvilku jsem si sama říkala, že manželství není nutné, protože svatba samotná na vztahu nic nezmění - a změnit by neměla. Ale když tomu všemu nebudeme říkat svatba, ale manželský slib, najednou všechno dostane úplně jiný rozměr.
Manželský slib je totiž něco, co může (a má v úmyslu) vztah prohloubit, upevnit, a veřejně vyhlásit své "ANO, budeme dělat maximum jeden pro druhého".
Radši nebudu dodávat, že dokud nás smrt nerozdělí... to mě kapku děsí :D :D :D Ale je to prostě slib, závazek a dohoda mezi dvěma lidmi. Sňatkoví odpůrci mi asi sdělí, že to si přece dva mohou slíbit i bez "papíru", ale já si to nemyslím. Už "ten papír" totiž znamená, že rozchod (potažmo rozvod) bude mnohem svízelnější, než kdyby se žilo pouze na psí knížku. A to je to ono, proč se toho někteří vůbec nejdou.
Nechtějí totiž nikomu zaručovat, že budou milovat, pečovat a stát po boku celý život.
Uff. Jde to vlastně zaručit? Ne. Jasně že ne. Ale snaha se počítá. Ta vůle a rozhodnutí, včetně slibu, to je to, co má velký význam - v mých očích. Ten risk, že případný rozchod, může být mnohem komplikovanější, než bez "papíru". A někdy i ten samotný papír způsobí to, že všemu člověk dá ještě jednu, další šanci, namísto toho, aby se rovnou na všecko vykašlal. Prostě kdyby ten "jenompapír" byl skutečně jenom papír, tak nikomu není trnem v oku.
Takže jo. Svatba a manželství, má pro mne význam. Nemyslím, že je to přežitek. Spíš symbol. Upevnění. Nějaký znak růstu. Do výšky, do hloubky, šířky... a tak. :) Rozhodnutí vydržet a vytrvat, učit se a nevycouvat.
A jo, někdy to manželství, skutečně nedopadne dobře a rozvod je nutný. Ale tím spíš si budu vážit rozhodnutí, do toho risku jít.
Jak se na manželství díváte vy? Těším se na komentáře a názory!
Sama mám bohužel tu negativní zkušenost za sebou – rozvod. S odstupem času a přibývajícím věkem vím, že bych do toho šla znovu. Ze začátku jsem byla zastánkyní názoru že už nikdy v žádném případě ale po třech letech od rozvodu si říkám že bych se klidně vdala znovu ale udělala bych to úplně jinak. Přece jen mi bylo 23 když jsem se vdávala a po třech letech přišel rozvod. Co s chlapem co podvádí a má s ní dítě … Teď už se na to dívám celkově jinak …
Alenko, díky za komentář. Je skvělý, že se ti vrátil optimismus a vidíš, co by šlo třeba udělat jinak, nebo líp… Určitě to potěší spoustu dalších, že to vůbec JDE! :)