Svoboda ve vztahu
Že vám podobné slovní spojení nějak nejde dohromady? Že vztah je přeci založen na odevzdanosti? Tak ano, to je samozřejmě pravda. Ale já se nechystám mluvit o vztahu bez závazků, ani tom, že je vhodné jednou měsíčně pořádat orgie rovnou ve vaší domácnosti. :) Dnes se chci zamyslet nad něčím, co je dle mého soudu, ve spojení dvou lidí nezbytné, pokud chtějí fungovat dlouhodobě. Fungovat šťastně, podotýkám, a to na obou stranách.
Svoboda odejít
Božena si minule tak povzdechla, skoro se slzama v očích, že asi neumí být sama. Možná, kdyby to uměla, už se na Pepana dávno vykašle. Protože teda nemá pocit, že by to zrovna s ním vyhrála. Domácnost táhne finančně primárně ona. Péči o děti a domácí práce samozřejmě taky. "Tak jo, je hodnej", říkala, "ale já potřebuju podporu, pomoc a tak!" Jenže kámen úrazu je fakt, že člověk který neumí být sám, nebo se dokonce být sám bojí, nikdy nebude ve vztahu v takových podmínkách, po jakých touží. A tak si vlastně sám zatarasí cestu ke štěstí.
Občas se sice ozve a má snahu si zjednat nápravu. Ale ten druhý vždycky vycítí, že hranice je tam, kde by zavelel "rozchod". Takže Božena občas Pepanovi vyčte nos mezi očima, řekne co jí štve, co chce, nechce a možná i řekne, že se odstěhuje. Jenže nikdy to neudělá. Takže je zcela logické, že si na to Pepan zvykne a už se nějakých výhrůžek ani nelekne. Protože ví, že jde o pouhé výhrůžky. A kde není jasně určena mez a možnost se prostě rozejít, není ani motivace se snažit vztah udržet, i za cenu, že člověk na sobě bude muset zapracovat.
A tak si Božka tak trochu "s**e do vlastního hnízda". No, odpusťte mi vulgarismy, ale vyjádření sedí. Pepovi může říkat co chce, může jí co chce vadit, může se jak chce trápit, ale dokud ji má Pepa jistou, proč by se měl snažit?
Já jsem teda přesvědčená o tom, že je v lidské přirozenosti být sobecký. A dokonce si myslím, že Pepova zpohodlnělost se dá omluvit právě tím, že mu ji božka toleruje, jakkoli ji tolerovat nechce. Protože by prostě nikdy neřekla "DOST" a konec.
Svoboda je břemeno, břemeno rozhodování.
- Erich Fromm
Svoboda dělat si co uznám za vhodné
Já jsem teda Božce říkala, že ve vztahu si, podle mě, má dělat každý co chce. Vyděsilo vás to? :) ji taky. Ale svoboda dělat si co chci, s sebou vždycky nese nějaké následky. Takže ano, dělej si co chceš, ale nes si za to následky.
Takže Pepane, nepřispívej na domácnost, nech všechnu zodpovědnost na Boženě, zahýbej jí - ale potom se nediv, že s tebou rychle vymete. No nejlíp prostě když se člověk k druhému chová tak, jak by sám rád. A když ne, nemůže čekat, že mu to bude procházet.
Tím se ovšem dostávám na začátek bludného kruhu, kdy si Pepa dělá co chce, nebo dělá málo - a Božena to vždycky zkousne. A tak se všichni motají v kruhu. Božena si stěžuje na Pepana, Pepan se nemění, Božena nemá to co chce a tak stále dokola.
Otázkou ovšem je, co všecko zkousnout, než ohlásím konec. No a o tom příště! :)
Vaše názory?
