Tisíc věcí, který bych si přála

Moje současné, nejaktuálnější dilema se nazývá: jenom jeden život.

Jediný, ale obrovský problém, kterým je vlastnictví pouze jednoho života. Načisto. Chápete? Jo, tak samozřejmě na jednu stranu to znamená, že žádné problémy vlastně nemám, což je super. :) A taky to znamená, že malinko dramatizuju. Tisíc těch věcí fakt není. Což ale neznamená, že bych je nedokázala vymyslet! ;)
No nebudu se do toho motat. Pustím se prostě rovnou do výčtu těch věcí, které bych si přála nejvíc. Všechny a naráz, nebo jednu po druhé, ale to bych zas nesměla mít k dispozici jen jeden život... Takže už chápete, proč tomu říkám dilema. :)

Žena v kytkované zástěře

Jo. To bych chtěla bejt. Taková ta žena, co má ledabyle, ale sexy rozhozené vlasy, je upravená i když je vlastně neupravená a její parfémem jsou vanilkové rohlíčky, nebo zrovna chystaný oběd. Zástěrka je samozřejmě taky sexy, stejně jako všechny její recepty. V létě trhá rybíz, zavařuje marmeládu a okurky, a na všechny skleničky má krásně ručně malované etikety. Člověk vlastně neví, jestli potkal žínku lesní (či domácí), nebo ženskou od podlahy, co unese i pytel brambor. Víčka na marmeládách má pěkně potažená látkou ve stejné barvě, ovázaná takovým tím přírodním špagátkem.
Moje domácnost by byla hlavně o vůni, pořádku a klidném způsobu života, ve kterém je primární jídlo s láskou dělané. Vítala bych návštěvy a všechny je krmila a dělila se o nejnovější kuchařské objevy a jo, určitě bych napsala i nějakou tu kuchařku. Měla bych aspoň dvě děti a s těmi bychom pekli vánoční cukroví, nedělní bábovky a sezóní sušenky, nebo muffiny...

Nomád na cestách

Nomád fotograf, samozřejmě. Každou chvíli bych mířila do jiné destinace, ve které bych fotila spoustu věcí, které vidím poprvé v životě. Psala bych o nich a fotky sdílela se všemi, kteří milují barvy a kraje a nepoznané... a taky s několika časopisy s podobnou tematikou. Ochutnávala bych cizokrajná jídla, zažívala jiné způsoby života a ze všech těch zážitků bych si skládala obrovské, pestré životní album. Všechny svátky bych trávila doma, s nejbližšími a jinak by se mi neustále po někom stýskalo. Nepoužívala bych mejkap a žádné jiné zbytečnosti, protože v Africe jej není ani pořádně čím smýt a vůbec je nepraktický pro tento způsob života.

Spisovatelka

Jo. Taková podivínská, vyhublá ženská, co nosí zvláštní, beztvaré a rozevláté oblečení. Primárně černé. Žije na chalupě u lesa, kde si topí v kamnech, svůj čas tráví buď u klávesnice psaním, nebo procházkami venku, s cigaretou a psem. Hodně čte a pořádá "hygge párty" :)) kde mají všichni v ruce sklenku aperitivu. Lidem se sice zdá divná, ale její knihy jsou plné fantazie a dobrodružství, které jako by pramenily v lese, kde tráví hodně svého času.

Je toho hodně

Je toho hodně, co bych si přála. Být módní guru. Blogerka na plný úvazek. Zkusit si jaké to je být „pindulína“, která nemusí nic, než utrácet peníze. A bylo by toho ještě víc, kdybych na tento článek měla více času. Ale nemám. Stejně jako na všechny tyhle životy.
Takže zavařovat určitě nebudu. Perníčky (jako jediné cukroví) a vlastně i sezónní sušenky v jednom, vlastnoručně upeču na Vánoce. Jednou do roka. Občas zvládnu i tu bábovku v neděli. Občas napíšu článek, kdy popustím uzdu fantazii a o dalším si budu jen dál snít. Protože nejen že není čas to všechno "položit na papír", není ani možné (zatím) odložit práci a začít pokládat na papír "ještě něco víc".
Občas voním jako vanilkové rohlíčky a občas jako psí bobek, protože pes je jedna z věcí, kterou jsem si splnila. :)) Čas od času se obleču jako ze žurnálu a užívám si módy, někdy se naopak podobám spíš tomu „na samotě u lesa“, kdy v pyžamu nebo teplákách i pracuju. Někdy jdu jen tak utrácet peníze a k tomu všemu si občas stěží stíhám přeláknout nehty.