"Tos podělal, Ježíšku!" Aneb jak Božena trávila loňské Vánoce
Blíží se Štědrý den a Boženu z toho začíná píchat v boku.
Ano, přesně tak, v boku, protože když se jeden honí tempem nadmuté kozy a nakonec to skončí ...no, k tomu se teprve dostanu, nemůžete se divit, že mu advent spouští vlnu asociací.
Čas lásky a pokoje
Takže ten advent. Loňský. S Boženou. V práci to houstne, znáte to, teda pokud zrovna neděláte ve státním sektoru. Před koncem roku všichni chtějí maximální vejvar z Vánoc - včetně toho, že do Nového roku musí nakročit s čistým pracovním stolem a to znamená tak 4x víc práce. Ono jen vyčistit ten stůl, na kterém se to po větší část roku jen hromadí, vydá na další pracovní směnu. A to nepočítám vánoční úklid, nákupy dárků a pečení cukroví.
Dopis Ježíškovi
"Milý Ježíšku", píše Božka dopis se svou nejmladší ratolestí. "Přála bych si pejska Čiči s kabelkou, jako má Paris Hilton.." pokračuje dcerka a Boženu napadá po kom proboha to dítě je. Tak to máme pejska čiči, bárbínu mici, rici pici krindy pindy to jsou názvy, Božka v duchu kroutí hlavou ale nahlas samozřejmě ani píp, nechce si přece zrovna před Vánoci budovat image macechy. "Pepanovi koupím letos Citizenky" pokračuje sama pro sebe, zatímco dítě stále škrábe svůj dopis. "Zaslouží si je a nový hodinky už prostě potřebuje." Ještě si pomyslí, že snad byla dostatečně nápadná, když posledně vzdychala u výkladní skříně nad kabelkou značky X Y. Tuhle se taky strašně pochvalně vyjadřovala o tom, jak široký výběr mají na náměstí ve zlatnictví. To je přece do očí bijící.
Hlavně žádnej stres
Tak co, prostě nebude dvacet druhů cukroví, deset stačí. No, možná pět. Beztak pečou obě babičky. "Hlavně bramborovej salát, ten má Pepa rád, ještě rychle dokoupit něco k těm hodinkám, maily asi vyřídím cestou na poštu na tabletu," pomyslí si. "Jedu autem. Nééé to byl fór, ale skočili jste na něj co?" :) O tom ale žádná, fakt by to bodlo. S jazykem na vestě, ale řítí se do vítězoslavného konce, Štědrý den je zítra a už chce jen vidět tu opravdovou pohodičku, cukroví, světýlka a rozzářená očka. A hromady nádobí, smrad z přesmaženýho oleje, kost v krku některého z dětí... ale ne, proboha ne, to si prostě nebudem ani připouštět, že by se něco takového mohlo stát. (Snad jsme si to vybrali v předešlém roce).
Štědrý den
Pepa má ještě poslední předvánoční akci s obchodními partnery, nebo co, jdou někam jen tak na pivo. Večer před Štědrým dnem a vše se zdá naprosto v pořádku, připraveno a těsně před slavnostním zahájením. Salát už má Božka hotovej, však Pepa ochutnával, dárky jsou na noc schovaný v krabici v kumbálku, radši ho zamkla. No a hotovka! Božka se spokojeně odebrala na kutě, na Pepana čekat nebude.
Pepa
Strká klíče do zámku, pomaloučku a potichoučku. Jednak aby zbytečně nikoho nevzbudil a pak, není mu dobře, tak volí klidné a pomalé tempo, aby si snad nepřihoršil. Tak jo, něco má upito, ale zas tolik těch piv neměl. Nějak mu to prostě nesedlo. Odemkne dveře a potichoučku se vplíží do bytu. "Tak, to by bylo." Pomyslí si a otočí se směrem ke kumbálu. Zuje si boty, ohne se pro ně a chce je zlehka hodit za dveře. Jo, "hodit". Asi myslí, že se pokaždé srovnaj samy. S radostí, že se mu podařilo předklonit, narovnat a udržet žaludek v pokoji, bere za kliku a udělá krok. Krok byl bohužel trochu suverénnější a vzhledem k tomu, že nečekal žádné překážky (jako je například fakt, že je kumbál zamčený) byl výsledek o to horší. PRÁSK!! Tak to bylo prosím čelem o dveře zamčeného kubálu. Doprdele!! Co to... Pepa má mžitky před očima . Instinktivně znovu tápe rukou po klice a zjistí, že pod ní je klíč. Odemkne, vsune se do kumbálu a v druhé vlně uvědomění si čelního nárazu, se mu zvedne kufr. Hrozně rychle, fakt to nečekal a než si srovnal myšlenky, které se nárazem a leknutím na pár vteřin roztříštily v nic, tak je to venku. Bramborový salát. Ten, co Pepa ochutnával, než vyrazil na večírek. "Bože. Bože. Božena mně zabije! A to jsem ani moc nepil!!", řekne si Pepa pro sebe a překotně uvažuje jak to spravit a jestli už někoho neprobudil. Ne, naštěstí je všude stále ticho. Koupelna je dík y bohu hned naproti, hmátne pro hadr na podlahu a noční nehodu utře. Ještě se rychle opláchnout a šup do peřin. Žádný průšvih se nekoná, juchůůů!
Ježíšku?
Štědrý den proběhl v klidu a v pokoji, trocha shonu před večeří a už je tu štědrovečerní nadílka. Děti rozbalují dárky, Pepa se raduje z hodinek, Božka čeká, jestli se Pepa (teda Ježíšek) "taky trefil"... když přišla řada na Čiči. Vysněný pejsek nejmladšího člena rodiny. Dcera škube papír a jakmile uvidí růžový roh poodhalené krabice, položí se do toho s ještě větší vervou. "Mami???" oči ji září nadšením a ústa se formují do úsměvu. "Maamiiii?!" pokračuje dítko, jásá a strhává zbytky balicího papíru. Že by ten Ježíšek vážně existoval? Holky ve školce se jí smály, ale ona jim teď vytře zrak! Čiči z dopisu pro Ježíška!
"Mami...
ten pejsek...
...strašně smrdí.."
nečekaně uzavře euforický výstup. "Smrdí??" ptá se Božena a celý jí to připadá nějaký divný. "Ukaž.. dej to sem", vyškubne jí balík a hned jak ho má v ruce, ucítí...
Kumbál. Salát. Pepa. Večírek. Probleskne jí hlavou, mozaika se spájí a tajenka je odhalena. No on to snad v noci poblil!!?
I Pepovi bleskne. "Hm... tak tos podělal, Ježíšku", řekne si v duchu.
Hlavně že se máme rádi!
Božena na pár vteřin ztuhne, ale pak duchaplně reaguje: "Vidíš miláčku? A to jsi chtěla pejska živého. A ti smrdí ještě mnohem víc!" pronese a rychle odstraní smradlavou krabici, podá nedotčeného psíka Čiči dceři, krabici hodí po Pepovi společně s pohledem saně a ten upaluje odnést odpadky. Fuj. Fakt to smrdí.
"Mě z něj jednou trefí", pomyslí si Božena. Už je trochu klidnější, dilema zažehnáno, dítě se raduje z pejska a dokonce se snad povedlo i to, že si toho živého hned tak zase přát nebude. To tak, ještě psa do bytu. Rozbaluje poslední dárek.
Pepa se vrací od vynášení smetí a čeká na důsledky mírného vánočního faux pas. To už ale Božena taje při pohledu na prstýnek od zlatníka na náměstí. "Pepo??" pronese a v oku se jí leskne dojetí. Padne jako ulitý. Za ty roky už ji má Pepa přečtenou, včetně všech velikostí. "Tak veselé Vánoce zlato!", mrkne Pepa spiklenecky.
Vánoce jak mají být. Všecko odpuštěno. Tak hlavně, že se máme rádi, ne? :))
