Z výletu: Barrandovské terasy
Cestou za rodinou jsem se jako vždy zastavila u přátel v Praze, se kterými jsme si v neděli střihli mini výlet. Program byl vyrazit ven, užít si sluníčka a navštívit Barrandovské terasy, respektive to, co z nich zbylo.
Toto místo bylo svého času vyhlášeným, vévodila mu známá restaurace Trilobit bar a v roce 1988 bylo vyhlášeno za kulturní památku. Příběh začíná v roce 1924, kdy se z návštěvy USA do Prahy vrátil podnikatel Václav M. Havel. Turistický projekt byl jeho nápadem, ke kterému ho inspirovala restaurace Cliff house v San Francisku, umístěná ve skále nad Tichým oceánem. S nafocenými snímky v Praze oslovil architekta Maxe Urbana, který projekt podstatně rozšířil, přepracoval a dodal mu prvky funkcionalismu. Monument měl být vystaven na úpatí Barrandovské skály, aby pohledem od Vltavy připomínal "moderní Hradčany".
Slavnostní otevření Barrandovských teras se konalo v roce 1929 a mělo obrovský úspěch. V plné letní sezóně se zde v neděli vařilo až 3 000 obědů. Součástí objektu byla plovárna se skokanským můstkem. Frčel swing, charleston a mezi místní hosty patřily nejen filmové hvězdy.
První ránu osudu utržily Barrandovské terasy při okupaci Československa, v letech 1939 - 1945. Kulturní místo se pomalu změnilo v nacistickou vojenskou pevnost. Po válce se prezident Beneš snažil o jeho "znárodnění", avšak spolupráce bratra Miloše Havla s nacisty nebyla dostatečně prokázána. Jelikož byly nutné investice a opravy, objekt byl nakonec ponechán tak, jak ho opustili okupanti. Ke skutečnému znárodnění pak došlo v roce 1952 komunistickou stranou. Po "sametové revoluci" byl objekt navrácen potomkům úspěšného Václava M. Havla, ale bez nutných oprav stále více chátral, až byl obydlen bezdomovci.
Barrandovské terasy ve filmu:
Nyní je projekt v plánované rekonstrukci. (Již 10 let). Ale potkali jsme tam bagr a něco z pohozeného nářadí.. tak možná se Barrandovským terasám ještě blýskne na lepší časy. Já jsem si tam ulovila pár fotek a jsem zvědavá, jestli proběhne nějaká změna. :) Mrkněte a kdyžtak tam někdy zejděte sami. Objekt je veřejnosti přístupný (zvenku), dostanete se až na místo městskou hromadnou.
Cestou zpátky jsme se stavili na jídlo, dojeli autobusem na Lihovar a přívozem se po vodě svezli ke Žlutým lázním, kde jsme neděli zakončili na trávě s pivem (nebo Kingswoodem) v kelímku. :)
Fotky z Barrandova:
[supsystic-gallery id=1 position=center]
A výletníci:
[supsystic-gallery id=2 position=center]
Zdroje: CT, CT24, reflex.cz
Dobové foto: CT24
Ostatní fotografie: Jana Kuželová Foto&Design
