Ze života: Žijeme životy druhých? Potřebujeme měřítko vlastního štěstí?

Únor mi ubíhá ve znamení reality. Přemýšlím. Cítím jarní únavu a to jaro ještě ani nezačalo... Naopak. Venku mrzne, jen to praští.

Viděla jsem děsně zvláštní film. Taky byl o realitě. Stejně jako můj únor. O věcech skutečných, opravdových, živých a o věcech prázdných, bez obsahu, s načančaným pozlátkem okolo.

Načančané pozlátko.

Kolem něj se točí svět. A svět už není to, co nás obklopuje a dá se reálně popsat. Svět je to, co nám prezentují média, sociální sítě a jednotliví lidé tak, jak se jim to hodí. Nebo tak, jak to vypadá nejlépe. Nejpozlátkověji. Vzhlížíme k slavným. Kupujeme Blesk, Aha, sledujeme je na síti. Závidíme jim jejich životy. Vzhlížíme k blogerkám. Dokonalé make-upy na dokonalých obličejíčcích. Dokonalá těla v koupelnových zrcadlech. A spousta doporučovaných produktů, které nám mají pomoci být taky takoví. Takoví jací? Šťastnější? Potřebujeme měřítko vlastního štěstí, které je určováno druhými?

Rolujeme feedy facebooku, instagramu, sledujeme známé i neznámé, jak si užívají v Dubaji. Na Bali. V Thajsku. Co na tom, že někteří z nich tam jsou poprvé a naposled. Že většina z nich je tam jednou za rok, zatímco zbytek roku na to syslí do pokladniček. My sice chodíme ven na kafíčka, večeře, párkrát do měsíce vyrazíme na výlet po okolí a v létě na Macháč, nebo zájezd k moři. Ale ten facebookový feed! Někam se ztratí fakt, že je složen ze spousty lidí a do popředí vystoupí zjevení, že VŠICHNI si POŘÁD užívají, zatím co my sedíme doma. A jsme rádi, že aspoň sedíme. Práce je příliš.

Nedostatečnost.

Výsledek všeho. Důvod proč chtít kupovat letenky. Důvod, proč chtít kupovat spoustu kosmetiky, krémů proti celulitidě a permanentky do fitek. Nedostatečnost a pocit, že nám někde něco uniká, nežijeme stejně, jako ti druzí... je obrovskou motivací. A to mě děsí. A to já vážně nechci. Fuj.

A tak přemýšlím. Potácím se v jarní únavě, nebo chřipkovém dojezdu a cítím potřebu se VYMANIT. Z toho všeho. Trvat si na své skutečnosti. Být opravdová. Nesnažit se splynout s davem. Nikdy jsem nekupovala ani Aha, ani Blesk, ale co mi určitě taky neuškodí, je méně rolovat feedem. No, vlastně... míň už to nejde. Takže to asi nebudu dělat vůbec. Pečlivě si vybírám internetový obsah, který konzumuji a raději budu sledovat jeden kanál, který je mi přínosem, než se zahlcovat dvaceti průtoky s*aček, zabalených do "tipů a inspirace", který je všude kolem taky tři p*dele a čtyři hrsti, nicméně 90% těchto úžasností stejně nevyužiju. Nemám šanci to stihnout. A krom toho, že si řeknu: "Jů, to je hezký", si z toho stejně nic dalšího nevezmu. Takže na co si s tím překrmovat hlavu?

Vlastní hlava a vlastní srdce je to, co je centrem mého života.

A to často není in. Protože IN je vždycky to, co vidíme na molech ze zahraničí. Ale proč by mi měl Gucci diktovat, co nosit příští sezónu? Proč by měli být druzí měřítkem toho, jak moc žiju svůj život naplno a opravdově, nehledě na to, že spousta životů kolem je jen zmíněné pozlátko?

Mám ráda hezké věci. Slunce, moře, hezké oblečení... a nakupuju kosmetiku. Někdy mě baví hrát si s pozlátky. Hážou pěkná prasátka... :)) Příjemně šustí. Někdy dokonce i zahřejou... Jasný, fajn.

Ale všeho moc škodí.

A na to je důležité nezapomínat. Že je víc než pozlátko. Třeba to, co se ukrývá pod ním. Že pozlátka jsou spíše hračky, než smysl života.

A tak je mi přicházející jaro symbolem. Symbolem pučení, kdy se dere na povrch něco, co ještě přesně neumíte identifikovat, ale víte, že jde o zrod něčeho krásného. Většího. Čistého. Pro mě se rodí i hashtag #realnejzivot. Například. Reálnej život, kterej je i o tom, že se mi už dva týdny nedaří z pod oka dostat nechutnej beďar. Je vážně příšernej, dá velkou práci ho zapatlat a ani za nic nechce zmizet. :-O

Je mi jasný, že můj beďar asi na sociální síti nezpůsobí takovej poprask, jako že Aniffe A. Vyskočil plave v průzračném moři nahoře bez a její tělo je tak fantastické, že to redakci Aha nedá spát. Ale je mi to u prdele. (Promiňte).

Musím být sama sebou. A chci mít kolem sebe lidi, kteří to mají stejně. Možná je nás menšina. Ale rozhodla jsem se odložit kvantitu. Chci kvalitu. A kvalitou je pro mne opravdovost, skutečnost, ať už v mém vlastním životě, nebo s lidmi, kteří to mají podobně.

Byla bych hrozně ráda, kdybyste to měli stejně. Ale pochopím, když to tak nebude. O to víc si budu vážit pravidelných, loajálních čtenářů se stejným, životním zaměřením. :) Protože tohle je můj lifestyle. A o lifestylu je můj blog. :) Ze života, do kterého patří všednost. A taky novej hashtag.

#realnejzivot

Pokud máte (a postujete) nějaké příspěvky z reálnýho života, přidejte k nim i hashtag #realnejzivot. Takový poznávací znamení. A taky tak trochu jiná inspirace. :) Kterou si pod tímto hashtagem každá z nás můžeme najít, ať už na IG, nebo FB. Budu se těšit!