Ztratila se mužská a ženská role z dnešní společnosti?
V návaznosti na vaše ohlasy a řadu zpráv i komentářů, týkajících se předešlého článku Jsou ženy slabší pohlaví, mě napadla ještě spousta dalších věcí k tématu. Třeba, že z ničeho se nedá dělat dogma. Že na jedno téma můžu napsat deset různých článků a přesto budou všechny fakticky pravdivé. Protože každá věc se dá vidět z deseti úhlů a to, že je každý trochu jiný, si ve skutečnosti neodporuje, ale společně utváří jeden komplexní celek.
Stejně jako mužství a ženství. Obojí je svým způsobem dvojí pohled na svět. Přesto není jedno horší, slabší, silnější, chytřejší nebo jediné správné. Pouze společně mohou vypovídat o celkovém obrazu lidství.
Co znamená rovnost pohlaví
Vlastně moc nerozumím tomu, proč termín o rovnosti pohlaví budí takový vášně. Možná to je jen kvůli nepochopení. Mám pocit, že řada lidí chápe ženskou snahu o rovnost pohlaví jako snahu vyrovnat se mužům, nebo jako úmysl dělat takovou práci, na kterou prostě nemají fyzické a psychické dispozice, protože je "mužská". A tenhle pohled na věc já vidím jako absolutně mylný.
Nejde totiž o polemiku, zda žena může a má na to, vykonávat profesi horníka, zedníka a jestli může čůrat ve stoje. Pokud bychom se na to dívali takto, pak je nám asi jasné, že valná většina na to nemá a (především) ani mít nechce. Většina inklinuje prostě k něčemu jinýmu, nebo je jim jasný, že si ve stoje počůrá i kalhoty.
Rovnost pohlaví je nicméně v tom, že pokud si jakákoliv žena usmyslí, že bude horníkem, má právo se jím stát, za stejných podmínek jako muž, aniž by byla vysmívána.
Rovnost pohlaví je v rovném přístupu k oběma. Následně je otázkou svobodné volby a vlastního zhodnocení, které je na každém zvlášť a individuálně, zda se na danou profesi cítí, nebo zda je na ni náležitě vybaven potřebnými schopnostmi.
V neposlední řadě je nutné připustit a chápat, že i žena může být horníkem s lepšími výsledky než muž. Protože (jak jsme si řekli na začátku) nic na světě nelze brát jako ultimátní dogma. Každé pravidlo má své výjimky. Prostě má - a to je taky fakt, stejně jako že většina horníků jsou muži.
Mužská a ženská role
Ať už je to z důvodu historie a výchovy, fyzických nebo psychických dispozic, nějaká mužská a ženská role ve společnosti prostě JE. Muž začínal jako lovec a živitel, žena jako servis a udržování ohně. Možná už v pravěku byly ženy, které by šly radši na mamuta a měly na to i potřebné schopnosti. Možná jim v tom ani nebylo bráněno, protože představa o tom, co má dělat muž a co náleží ženě, v nás nebyla ještě natolik zarytá.
Nicméně nějaká daná role pro obě pohlaví tu vždy byla, je a pravděpodobně i bude. Tento fakt není nutné odmítat, hledat v něm negativa, ani se ho snažit rozvrátit. Většinová společnost se v něm cítí dobře a pokud chybí, pak strádá i většinová společnost.
Utopické archetypy
Žena jako éterická bytost. Můza. Matka. Pečovatelka. Hospodyňka. Muž jako silný bojovník, ochránce, živitel. Ideální svět. Tedy byl by ideální, kdybychom my byli ideální lidé, kdyby každý člověk nebyl především individualita a kdybychom i ve snaze chápání archetypů (a snaze jimi být) nedělali dnes a denně tisíce chyb. Možná by pro nás bylo mnohem snazší chápat mužskou a ženskou roli ve společnosti, kdybychom neměli tak urputnou potřebu je přiřazovat k pohlaví. Prostě máme archetyp A, archetyp B, ty se v něm najdi a najdi si svůj ideální protějšek, nehledě na to, jestli má víc schopností z ženského či mužského archetypu, ale jestli vám vaše schopnosti vzájemně ladí dohromady.
Strašně ráda bych byla slabším pohlavím, ale život mi to nedovolil. Moc ráda bych byla "jenom ženská", ale "chlapskou práci" za mne nikdo nezastane.
Tak podobných zpráv a komentářů jsem dostala mraky. Ono totiž veškeré mužství i ženství jde stranou, pokud jde o přežití. A pokud pro ženu "přežít" znamená ulovit si mamuta (stejně jako pro muže), nelze jí zazlívat, že chlapům "fušuje do řemesla". Pak tu máme i řadu chlapů, kteří "fušujou do řemesla ženskejm". A je to rozhodně mnohem lepší a mužnější, než kdyby ještě v pětatřiceti chodili denně na obědy k mamince a nechali si prát.
Vzory jsou príma
Je fajn mít nějaké vzory. Tak to je i s mužstvím a ženstvím. Ale je víc fajn na nich nelpět a dělat prostě to, co je potřeba, nesoudit ty, co to mají jinak a nechávat všem možnost a svobodu se realizovat v takovém směru, ve kterém se cítí dobře. Tady je možná dobré ještě pamatovat na muže, kteří skutečně chtějí být "Muži", ale i oni se to učí. Pokud mají vedle sebe partnerku, která zvládne mamuta levou zadní, možná se jim do role mužnosti nevstupuje úplně nejsnáz.
Tak to vypadá, že všechno co potřebujeme vlastně není ani feminismus, ani upevňování archetypů, ale prachobyčejná tolerance a schopnost dopřát sobě i druhým být tím, čím skutečně jsme a v tomto směru se moci svobodně rozvíjet.
Co myslíte vy?
